Béžové stěny, tmavě zelené pracovny nebo vínové detaily jsme si dlouho spojovali s interiéry, které mají to nejlepší za sebou. V devadesátých letech jim dominovala výrazná barevnost. Bylo to období od teplé béžové přes máslově žlutou, sytou lesní zeleň a švestkové tóny až po lesklou žlutou mosaz. Časem je vystřídala bílá, šedá a chladný minimalismus, kvůli čemuž většině z nich zůstala nálepka zastaralých.
Teď se ale vrací na scénu a v dnešních domovech působí překvapivě dobře. Zásadní rozdíl je v přístupu. Jedna barva už se nekopíruje bez rozmyslu na stěny, nábytek i dekorace. Odstíny získaly matnější povrch, kombinují se se dřevem, kamenem, lnem či keramikou a prim hraje jejich střídmé dávkování.
Béžová a máslově žlutá vnášejí do prostoru hřejivost
V devadesátých letech byla béžová všude. Nacházela se na kobercích, sedacích soupravách i kuchyních, až se jí lidé přejedli. Dnes se vrací v zemitější a sofistikovanější podobě. Často ji doplňuje taupe, tedy odstín na pomezí béžové, šedé a hnědé. Ten tvoří ideální a klidné pozadí pro přírodní dřevo či výrazný nábytek. Místo těžkých dekorativních omítek navíc nastupují matné povrchy a vápenné nátěry, které dávají stěně hloubku. Zapomeňte také na tehdejší agresivní žlutou. V jemném máslovém tónu dnes skvěle funguje na kuchyňských linkách, dveřích, solitérním nábytku nebo jedné stěně. V kombinaci se světlým dřevem, krémovou, olivovou či vínovou nepůsobí retro, ale velmi měkce a útulně. U výraznějších zlatavých tónů však stále platí pravidlo dávkovat opatrně, ať prostor nesklouzne zpět do hluboké minulosti.
Švestkovou vystřídala vínová a tmavá zeleň může pokrýt celý pokoj
Těžké švestkové a purpurové odstíny se posunuly blíž k červené. Výsledné vínové, burgundy či kaštanové tóny působí hlubším a elegantnějším dojmem. Nemusíte se držet zkrátka jen u polštářů. V ložnici, pracovně nebo koupelně s nimi klidně natřete celou stěnu, knihovnu i dveře. Pokud máte odvahu, natřete stejným odstínem stěny i strop zároveň. Vznikne mimořádně útulný a sevřený prostor, který stačí vyvážit světlou podlahou a dřevem. Tmavá lesní zeleň už se zase nekombinuje s lesklou žlutou mosazí jako dřív. Dnes vypadá nesrovnatelně lépe s patinovaným kovem, tmavým dřevem a světlými textiliemi. Hodí se do pracovny i ložnice. Má-li místnost dostatek světla, můžete ji bez obav protáhnout ze stěn i na lišty, dveře a strop.
Šalvějová se drží na špici už několik sezon a její obliba neklesá. Je dostatečně barevná, aby prostor zabavila, ale zároveň dost klidná na to, aby splynula s drtivou většinou přírodních materiálů. Hodí se pro kombinaci s dubovým i ořechovým dřevem, světlým kamenem, lnem a keramikou. Největší rozdíl oproti devadesátým letům leží ve volnosti. Dnes nehledáme jeden přesný odstín, který zopakujeme na všem. Mnohem přirozeněji a živěji působí, když v místnosti zkombinujete několik příbuzných tónů zelené na stěně, textilu i obkladech. Domov pak neobsahuje diktát z katalogu, ale působí, že vznikal postupně a přirozeně.
Doporučujeme
reklama
Rozhoduje to, s čím barvu spojíte
Pokud chcete tyto odstíny vyzkoušet u sebe doma, není nutné hned přemalovat celý byt. Začněte na menší ploše, jako jsou dveře, knihovna nebo jedna akcentní stěna, a sledujte, co s barvou dělá denní světlo. U syté vínové, tmavě zelené i béžové dělá světlo v průběhu dne obrovské rozdíly. Béžová může na přímém slunci hřát, ve stínu naopak sklouznout do šediva. Zároveň se vyplatí hlídat okolní materiály. Béžová vyžaduje texturu, vínová vzdušný kontrast a tmavá zeleň dostatek světla nebo světlé textilie. Pokud známé odstíny z devadesátých let doplníte přírodními povrchy a čistým nábytkem, nebudou působit jako návrat do minulosti, ale jako elegantní prvek moderního bydlení.
