Ještě před pár lety jsme ráno řešili, jestli jsme si nezapomněli klíče. Dnes kontrolujeme, zda máme dostatek spánku, jestli jsme splnili pohybový cíl, zda nám hodinky započítaly všechny kroky a jestli jsme včera přijali dostatek bílkovin. A pokud jsme se v noci několikrát probudili, aplikace nám to ráno s nekompromisní přesností připomene.
Na sociálních sítích to všechno vypadá báječně. Usměvavá žena v dokonale padnoucím sportovním oblečení si po cvičení připraví barevnou snídani, nasype do ní semínka, přidá protein a s výrazem člověka, který právě vyřešil všechny problémy světa, se vydá na ranní procházku. Už ale neukáže, co se stane, když dojde protein, venku prší, tělo potřebuje odpočinek a těch deset tisíc kroků prostě nestihla ujít. Zdravý životní styl je samozřejmě v pořádku. Co když se ale nenápadně promění v další seznam úkolů, jejichž nesplnění v nás vyvolává výčitky a stres?
Když se ze zdraví stane otázka výkonu
Psychologové upozorňují, že problém nemusí být v samotném cvičení nebo zdravém jídelníčku, ale v tom, jakou roli hrají v našem životě. Pokud máme pocit, že musíme dodržovat stále přísnější pravidla, abychom se cítili dobře sami se sebou, může se péče o zdraví proměnit v další formu perfekcionismu. Výzkum takzvané ortorexie, tedy problematického zaujetí zdravým stravováním, se zabývá mimo jiné tím, jak silná potřeba jíst „správně“ souvisí s úzkostí, rigidními pravidly a omezováním běžného života. Podobně může fungovat i nutkavé cvičení: pohyb už není zdrojem radosti, ale způsobem, jak zahnat výčitky a nepříjemné pocity. Rozhodující není, zda si hlídáme bílkoviny nebo chodíme na pilates, ale jestli dokážeme svá pravidla občas porušit, aniž bychom cítili úzkost nebo selhání.
Na zdravém životním stylu není nic špatného, naopak. Pravidelný pohyb, pestrá strava, dostatek spánku a péče o psychiku jsou skvělá investice. Jen bychom při té investici neměli zapomenout, proč jsme s ní vůbec začali. Až příště nestihnete deset tisíc kroků, nebudete mít chuť na pilates nebo si místo proteinové kaše dáte chleba s máslem, svět se nezboří. Jeden den bez tréninku nezničí vaši kondici. Jedna večeře bez přesně spočítaných makroživin nezruší všechny dosavadní výsledky. A pokud se rozhodnete strávit nedělní dopoledne v pyžamu, nemusíte si za to odpoledne odpracovat dalších pět tisíc kroků. Není potřeba být pořád ve střehu, nemusíme si měřit každou minutu a nemusíme si vylepšovat každé sousto ani považovat každou chvíli odpočinku za promarněný čas.
Doporučujeme
reklama
Poznáte, že to už přeháníte?
Neexistuje univerzální počet kroků, proteinových koktejlů nebo lekcí pilates, po kterém se staneme posedlými. Důležitější je, jak se při svém režimu cítíme a co všechno mu začínáme obětovat. Kdy bychom měli zpozornět?
Máme výčitky, když vynecháme trénink. Odpočinek nevnímáme jako přirozenou součást života, ale jako osobní selhání.
Jídlo v nás vyvolává strach. Stále více potravin označujeme za zakázané a společné stolování se stává stresující záležitostí.
Čísla rozhodují o naší náladě. Počet kroků, údaje z chytrých hodinek nebo gramy bílkovin určují, zda jsme měli dobrý den.
Nedokážeme změnit plán. Cvičíme i nemocní, pokračujeme přes bolest nebo odmítáme odpočinek, přestože ho tělo potřebuje.
Zdraví nám bere radost ze života. Omezujeme přátele, koníčky a spontánní zážitky, protože nezapadají do našeho režimu.
Zdroj: Autorský text, PubMed, PMC, WHO
Václav Neužil: Některé páry spolu prostě nemají být. A musí na to přijít
