Byt Újezd v Praze na Malé Straně
Rekonstrukce starého bytu někdy připomíná pátrání. Člověk odstraní jednu vrstvu a pod ní objeví další, mnohem zajímavější. Přesně to se stalo v historickém činžovním domě na pražské Malé Straně. Byt po úpravách starých zhruba dvacet let ztratil svou původní krásu.
Nejcennější částí bytu se stal malovaný dřevěný strop.
Malovaný strop má tmavou barevnost a místnost není příliš vysoká. Zbytek vybavení proto zůstal světlý a klidný.
Osvětlení zůstalo nenápadné. Do kamenné stěny nepřibyly bodovky ani nápadná svítidla. Její strukturu vytahuje nepřímé světlo ukryté v nábytku. Vedle zdiva stojí původní komín, který byl ve špatném stavu. Místo demolice ho architekti stáhli ocelovými obručemi a ponechali jako viditelnou součást místnosti.
Jedním z hlavních principů návrhu je jasný rozdíl mezi původními konstrukcemi a novými zásahy. Historické stěny mají jemně nepravidelné kletované vápenné omítky. Nejsou dokonale rovné, a to je důvod, proč působí tak přirozeně.
Kuchyň s jídelnou zůstala světlá, klidná a otevřená. Jemná svítidla nechávají vyniknout štukové detaily a bělená podlaha propojuje jednotlivé místnosti do jednoho celku.
Rohová část bytu nefunguje jako další část obývacího pokoje. Vznikla zde pracovna, kde se dá soustředit, číst nebo jen sedět u okna.
Ovladače, kabely a blikající prvky však zůstávají mimo dohled. Bezrámová televize v obývacím pokoji připomíná při vypnutí obraz. Reproduktory jsou zapuštěné do stěn a překryté textilií.
Architekti věnovali pozornost i akustice. Podlahy dostaly kročejovou izolaci a ve stropech se nachází akustická vata. Takové řešení vyžaduje mnohem více plánování než několik viditelných reproduktorů nebo běžná klimatizační jednotka.
Byt má dvě rozdílné tváře. Dvorní část působí komorněji. Určují ji kamenné zdi, malovaný strop a tlumenější světlo. Směrem do ulice se atmosféra mění. Vysoká špaletová okna přivádějí dovnitř více denního světla, nad místnostmi se objevují štukové stropy a interiér působí vzdušněji.
Nejsoukromější část bytu funguje jako malá relaxační zóna. Do ložnice se podařilo vložit volně stojící vanu, saunu i domácí kino.
Ze stropu se spouští projekční plátno. Večer promění místnost v domácí kino, přes den zároveň zastíní okna. Jeden prvek tak řeší dvě potřeby, aniž by v ložnici přibyla další technika nebo těžké závěsy.
Na místnost navazuje koupelna se znovu odhaleným kamenným zdivem.
Radka Valová a Petr Vlach ze studia OOOOX se do změny vrhly s velkou chutí. Jejich cílem bylo znovu pochopit stavbu bytu, odhalit to nejcennější a rozhodnout, co má zůstat viditelné.
Tady ho architekti na rozdíl od obývacího pokoje nechali v přirozené barevnosti.
Kámen působí syrověji a jeho strukturu zvýrazňuje světlo vycházející zpoza zrcadla. Přirozený materiál, voda a měkké osvětlení vytvářejí klidnou atmosféru bez potřeby dalších dekorací.
Do dispozice se vešla ještě druhá koupelna a samostatná toaleta. Oba prostory jsou malé, ale pracují s každým centimetrem.
