Praváci, suchohřiby, babky, případně nějaký ten klouzek – většina z nás při houbaření spoléhá na klasiku, kterou stoprocentně pozná. Může to být ale škoda. Naučte se s námi najít a zpracovat trojici zajímavých podzimních hub, které doporučuje i oblíbená influencerka Šumavská houbička. Které to jsou? Tentokrát si představíme lišku nálevkovitou, stroček trubkovitý a čirůvku havelku.
Začněme z nich houbou asi nejzajímavější, a to jak vzhledem, tak chutí a zároveň i lidovým označením. Vždyť když uslyšíte název trumpeta smrti, asi byste netipovali, že jde o výbornou jedlou houbu, která se používá hlavně jako koření k dochucení různých pokrmů, tedy podobně jako luxusní lanýže. Navíc je stroček trubkovitý houbou na první pohled dost nevzhlednou. Má tvar černého nebo černošedého kornoutu či trubky, která je uvnitř úplně dutá. Vzhledem k tomu, že z dálky vypadá jako tmavé spadané listí nebo větve, velmi těžko se hledá. Ale výprava za tímto kulinářským pokladem se rozhodně vyplatí. Stroček roste od srpna do listopadu hlavně v listnatých a smíšených lesích, především pod buky a duby, často na vápencovém nebo jílovitém podloží. Když ho mezi listím objevíte, s jinou houbou si ho nespletete. Navíc má i specifickou, příjemně kořeněnou vůni. A co s ním, až ho přinesete domů? Je ideální na sušení a následné drcení na houbový prach, který dodá na chuti omáčkám, gulášům i polévkám. Je také jednou z hlavních ingrediencí, která by měla patřit například do podkrkonošského kuby.
Další zajímavou a výbornou podzimní houbou je liška. Ne však ta nejčastěji houbaři sbíraná, tedy liška obecná, nýbrž liška nálevkovitá, kterou můžete v lese najít až do prvních mrazů. Vzhledem k tomu, že jde o menší houbu, často se skrývá v opadaném jehličí a listí. Jakmile však objevíte jednu, máte vyhráno! Neroste totiž sama, tudíž kolem najdete desítky jejích „sourozenců“. A vzhledem k tomu, že jde o houbu, která je vynikající do omáček i třeba do rizota, případně na nakládání, rozhodně ji v lese nenechávejte. Kde na lišku nálevkovitou s největší pravděpodobností narazíte? Roste ve velkých skupinách ve smrčinách, pod borovicemi nebo v bučinách, typicky v hlubokém mechu a borůvčí. Poznáte ji poměrně snadno. Má trychtýřovitý klobouk s otvorem uprostřed, který vede skrz dutý třeň, a na spodní straně klobouku jsou pouze podélné žilnaté lišty, nikoli pravé lupeny. A kdybyste si ji spletli s houbou podobnou, nic moc se neděje. Nejčastěji se totiž zaměňuje s její příbuznou – liškou žlutavou, která je možná ještě chutnější.
A do třetice tu máme další čirůvku. Tentokrát asi tu nejchutnější ze svého druhu. Jde o typickou podzimní houbu čirůvku havelku, na kterou si ještě chvilku počkáme. Její sezónou je říjen až prosinec, sbírat ji můžete i po prvních mrazících, které jí nijak neškodí. Roste nejčastěji v borových lesích na písčitém a kyselém podloží, obvykle ve vřesu nebo v hlubokém mechovém koberci. Pozor na to, že se opravdu ráda schovává. Bývá téměř celá zakrytá jehličím nebo mechem a kouká jí jen vrcholek klobouku. Při jejím hledání se proto musíte dívat pozorně. Má tmavě šedý klobouk, za vlhka slizký a lepkavý. Lupeny a třeň mají v dospělosti jemně citrónově žlutý až máslový nádech, zejména pod kloboukem a na bázi třeně. Udělat si z ní můžete skvělou falešnou dršťkovou, je vynikající také do smaženice, nebo k masu, ale i nakládaná v octě. Na rozdíl od předchozí dvojice si při jejím sběru dejte větší pozor. Lze ji totiž zaměnit s čirůvkou mýdlovou, která je nejedlá až mírně jedovatá. Od havelky ji poznáte podle vůně, až nepříjemně „mýdlově“ totiž zapáchá a její dužina na řezu rychle červená. Ještě nebezpečnější je její záměna s čirůvkou žíhanou, která má na rozdíl od havelky kuželovitý klobouk se špičatým hrbolkem a hlavně ji poznáte podle ostré, pálivé chuti. A tak se při hledání čirůvky havelky opravdu pozorně dívejte a případně i ždibec ochutnejte. Každopádně vám přejeme při procházce podzimním lesem šťastný „lov“!
Zdroj: autorský text, Šumavská houbička, Český rozhlas, Myko.cz, Houby a houbičky
.jpg)
