Byt o rozloze 103 metrů čtverečních působil před rekonstrukcí překvapivě stísněně a nepřehledně. Cenné části domu zůstávaly schované, kuchyň se tísnila v chodbě a prostor rozdělovaly zbytečné příčky. Architekti ze studia OOOOX postupně odstranili zásahy z minulosti, zachránili historické konstrukce a nenápadně je doplnili současným vybavením.
Rekonstrukce starého bytu někdy připomíná pátrání. Člověk odstraní jednu vrstvu a pod ní objeví další, mnohem zajímavější. Přesně to se stalo v historickém činžovním domě na pražské Malé Straně. Byt po úpravách starých zhruba dvacet let ztratil svou původní krásu. Malovaný dřevěný strop se ukrýval v zadní ložnici, kuchyň zabírala část chodby a hned za vstupem následovala soustava průchodů s několika výškovými úrovněmi. Přestože adresa i samotný dům nabízely mimořádný základ, interiér působil uzavřeně a roztříštěně.
Radka Valová a Petr Vlach ze studia OOOOX se do změny vrhli s velkou chutí. Jejich cílem bylo znovu pochopit stavbu bytu, odhalit to nejcennější a rozhodnout, co má zůstat viditelné. Rekonstrukce probíhala v letech 2024 až 2026 a zasáhla také do statiky domu. Některé konstrukce bylo nutné zajistit novými ocelovými nosníky, aby původní prvky mohly zůstat na svém místě.
Nejcennější částí bytu se stal malovaný dřevěný strop.„Hlavní dominantou interiéru je malovaný dřevěný strop, který jsme nechali odborně zrestaurovat a opravit restaurátorem. Vzhledem k jeho tmavé barevnosti a nízké světlé výšce jsme zbytek interiéru navrhli ve světlých tónech, aby prostor nepůsobil stísněně a strop zůstal jasným vizuálním těžištěm bytu,“ vysvětlují architekti. Bourání ovšem přineslo nepříjemné překvapení. Příčka určená k odstranění sice nebyla nosná v běžném slova smyslu, přesto pomáhala držet historické konstrukce pohromadě. Nová ocelová traverza proto převzala zatížení stropu a umožnila místnost otevřít. V interiéru přitom zůstává téměř neviditelná. Malovaný strop má tmavou barevnost a místnost není příliš vysoká. Zbytek vybavení proto zůstal světlý a klidný. Bílá, lomené neutrální odstíny a bělené dřevo pomáhají prostoru dýchat, zatímco strop může bez konkurence převzít hlavní roli. Není potřeba ho zvýrazňovat dalšími výraznými barvami ani množstvím dekorací. Stačí světlo, jednoduchý nábytek a dostatek volného místa.
Pod omítkou čekala středověká zeď
Další objev přišel po odstranění vrstev omítky. V obytné části se ukázalo původní kamenné zdivo, které se stalo druhým důležitým historickým prvkem bytu. Architekti ho však nechtěli nechat soupeřit s malovaným stropem. Kameny proto barevně zjemnili a vybělili, takže zeď působí lehčeji a zapadá do světlého základu. Osvětlení zůstalo nenápadné. Do kamenné stěny nepřibyly bodovky ani nápadná svítidla. Její strukturu vytahuje nepřímé světlo ukryté v nábytku. Vedle zdiva stojí původní komín, který byl ve špatném stavu. Místo demolice ho architekti stáhli ocelovými obručemi a ponechali jako viditelnou součást místnosti.
Staré a nové se nesnaží předstírat, že je stejné
Jedním z hlavních principů návrhu je jasný rozdíl mezi původními konstrukcemi a novými zásahy. Historické stěny mají jemně nepravidelné kletované vápenné omítky. Nejsou dokonale rovné, a to je důvod, proč působí tak přirozeně. Nově vložené koupelnové boxy naopak dostaly hladké sádrové povrchy a bezobložkové dveře skryté v rovině stěn. Současné části bytu se nesnaží napodobovat několik století staré řemeslo. Mají čisté linie a přesné detaily. Také dubové podlahy prošly nezvyklou úpravou. Řemeslníci je ručně bělili, kartáčovali a jemně opracovali dlátem, aby nepůsobily jako dokonale hladký a nový výrobek. Povrch získal lehkou patinu a kresbu, která lépe odpovídá charakteru domu. Podobně vznikly dlažby v koupelnách. Různé formáty, nepravidelné kladení a omlácené spáry jim pomohly splynout s historickým prostředím.
Foto: Martin Zeman
Kuchyně dokonale ukazuje na propojení starého s novým.
Do ulice vstupuje světlo, do dvora kámen a přítmí
Byt má dvě rozdílné tváře. Dvorní část působí komorněji. Určují ji kamenné zdi, malovaný strop a tlumenější světlo. Směrem do ulice se atmosféra mění. Vysoká špaletová okna přivádějí dovnitř více denního světla, nad místnostmi se objevují štukové stropy a interiér působí vzdušněji. Architekti využili rozdíly mezi oběma částmi. Kuchyň s jídelnou zůstala světlá, klidná a otevřená. Jemná svítidla nechávají vyniknout štukové detaily a bělená podlaha propojuje jednotlivé místnosti do jednoho celku. Rohová část bytu nefunguje jako další část obývacího pokoje. Vznikla zde pracovna, kde se dá soustředit, číst nebo jen sedět u okna.
Technologie tu fungují, ale téměř nejsou vidět
Historický charakter bytu neznamená rezignaci na současný komfort. Rozdíl je v tom, že technologie neovládají vzhled místností. Chytrá domácnost řídí osvětlení, rolety i přednastavené scény a reaguje také na hlasové pokyny. Ovladače, kabely a blikající prvky však zůstávají mimo dohled. Bezrámová televize v obývacím pokoji připomíná při vypnutí obraz. Reproduktory jsou zapuštěné do stěn a překryté textilií. Odvod vlhkosti a výměna vzduchu se schovávají v nábytku, stejně jako další technické prvky. Architekti věnovali pozornost i akustice. Podlahy dostaly kročejovou izolaci a ve stropech se nachází akustická vata. Takové řešení vyžaduje mnohem více plánování než několik viditelných reproduktorů nebo běžná klimatizační jednotka. Odměnou je ale interiér, kde současné pohodlí nenarušuje historickou atmosféru.
Ložnice není jen místem na spaní
Nejsoukromější část bytu funguje jako malá relaxační zóna. Do ložnice se podařilo vložit volně stojící vanu, saunu i domácí kino. Sauna využívá jeden z hlubokých výklenků a vana stojí před oknem. Její jemně štěrkovaný povrch připomíná opracovaný kámen a navazuje na syrovější části interiéru. Ze stropu se spouští projekční plátno. Večer promění místnost v domácí kino, přes den zároveň zastíní okna. Jeden prvek tak řeší dvě potřeby, aniž by v ložnici přibyla další technika nebo těžké závěsy. Na místnost navazuje koupelna se znovu odhaleným kamenným zdivem. Tady ho architekti na rozdíl od obývacího pokoje nechali v přirozené barevnosti. Kámen víc syrově a jeho strukturu zvýrazňuje světlo vycházející zpoza zrcadla. Přirozený materiál, voda a měkké osvětlení vytvářejí klidnou atmosféru bez potřeby dalších dekorací.
Do dispozice se vešla ještě druhá koupelna a samostatná toaleta. Oba prostory jsou malé, ale pracují s každým centimetrem. Nejvýraznějším prvkem koupelny je kouřová skleněná zástěna sprchového koutu s nepravidelným tvarem. Na první pohled připomíná výtvarný objekt. Její tvar ale nevznikl kvůli efektu. Kopíruje pohyb člověka při průchodu, chrání okolí před vodou a zároveň nechává koupelnu otevřenou. Ukazuje, že dobrý detail nemusí začínat kresbou neobvyklého tvaru. Může vzniknout z obyčejné otázky, kudy člověk chodí a kolik místa při tom potřebuje.
Zdroj: autorský text, oooox.com
Galerie: Pod nánosy staré rekonstrukce se skrýval poklad. Byt na Malé Straně znovu ukázal malovaný strop i středověké zdivo
