Historická vila na Vinohradech prošla rekonstrukcí s respektem k její minulosti. Architekti dokonale využili její potenciál

„Dům je součástí unikátní vilové kolonie, kterou v roce 1912 založilo Stavební družstvo pražských novinářů a spisovatelů a dnes se nachází v památkové zóně. Vilu navrhli a postavili architekti Tomáš Pražák a Pavel Moravec, kolaudace proběhla ve 30. letech. Současná rekonstrukce se týkala poloviny dvojdomu,“ vysvětlují architekti. Původní garáž zapuštěná do terénního zlomu nevyhovovala staticky ani velikostí. Nahradila ji nová železobetonová konstrukce, která zároveň funguje jako opora zahrady navazující na její střechu. Praktickým prvkem je výtah propojující garáž a přízemí. Pro vilu byly typické plochy z betonových cihel. Na nové garáži vznikla fasáda kompletně z těchto cihel, aby vizuálně navázala na původní materiál. Samotná vila však měla cihly v tak špatném stavu, že jejich obnova nebyla možná. Po dohodě s památkáři byly zakryty dvoucentimetrovou vrstvou cihelných pásků řezaných z celých betonových cihel.

Nová přístavba vyvolala řadu diskuzí

Hrubá okrová omítka i tradiční skládaná střešní krytina z bobrovek odpovídají tomu, jak původně dům vypadal. Okna na vile jsou nová, s původním dělením tabulí, ale s izolačními skly. Na jižní fasádě je doplňují kopie původních dřevěných předokenních rolet. Citlivě řešená přístavba místnosti nad původní terasou vyvolala řadu diskusí. Výsledná podoba respektuje hmotu domu, přesto je zásah viditelný, protože chybí například korunní římska a výstup na střechu zástavby je zapuštěn v úrovni podkroví.

Upravené dispoziční řešení

Vila má čtyři podlaží, každé o užitné ploše přibližně 120 m². Původně sloužila jedné rodině. V suterénu byly sklepy, prádelna a sklad uhlí, v přízemí a v patře hlavní obytné místnosti. Podkroví původní majitelé příliš nevyužívali. Investor si přál vytvořit samostatné byty také v suterénu a podkroví. „Protože původní krásné dřevěné schodiště propojuje pouze přízemí a patro, vložili jsme do severovýchodního rohu domu nové samostatné schodiště ústící pouze v podkroví.“ Díky novému anglickému dvorku a vloženým oknům získal suterén více denního světla. V přízemí toho nebylo nutné měnit tak mnoho jako v suterénu a podkroví. Zůstal stejný počet i velikost místností, došlo pouze k doplnění koupelen a zázemí. Obývací pokoj a kuchyni odděluje příčka s původními posuvnými dveřmi navazujícími na vestavěnou skříň s vitrínami. Tento prvek prošel důkladnou renovací a zůstal na svém místě. Vnitřní dveře nebylo možné restaurovat, vznikly proto jejich přesné kopie. Původní schodiště hlavního bytu bylo zbaveno dřevomorky, zrenovováno a zůstalo u převýšeného okna orientovaného do zahrady, které do interiéru přivádí západní světlo.

Staré a nové našlo společnou řeč

Stav objektu byl natolik špatný, že v interiéru zůstalo jen minimum původních prvků. Zachování schodiště a skříně mezi kuchyní a obývacím pokojem však vytvořilo pevný základ, na který bylo možné navázat. Vestavěný nábytek navrhl Ateliér Hajný v moderním, nadčasovém duchu s odkazem na řemeslnou kvalitu první poloviny 20. století. Tmavé plochy pokrývá mořená dubová dýha, zapuštěné úchytky vznikly ručním opracováním z dubového masivu. Světlé části pracují s odstínem slonové kosti. Technické řešení odpovídá současným nárokům. Podlahové teplovodní vytápění je napojeno na tepelné čerpadlo. Volně stojící nábytek je převážně značky Modernista, která se specializuje na repliky českého kubistického, funkcionalistického a art decového nábytku. Tyto kusy doplňují současné solitéry, například jídelní stůl s mramorovou deskou nebo minimalistická pohovka. Cílem nebylo vytvořit interiér stylizovaný do 30. let. Nové dispozice by takový přístup ani neumožnily. Architekti se rozhodli postavit původní a současné prvky vedle sebe a nechat je komunikovat. Výsledkem je interiér, který ctí historii, ale funguje pro dnešní život.

Zdroj: linka.news, atelierhajny.cz