Většina domů u lesa se snaží být nenápadná. Majitelé volí přírodní barvy, dřevo a odstíny, které splývají s okolím. Vila v Jevanech jde přesně opačnou cestou. Architekti z ateliéru Architektura ji oblékli do výrazně červené fasády, která je mezi zelenými korunami stromů nepřehlédnutelná. Vůbec ale neruší. Promyšlený návrh zajistil, že je přirozenou součástí místa a stále tu hraje hlavní roli les, světlo a krásné výhledy.
Novostavba od studia Architektura vznikla na pozemku obklopeném vzrostlým
smrkovým lesem ve středočeských Jevanech. Parcela skrývala pozůstatek starší
stavby. Po jejím odstranění zůstala v terénu téměř čtyři metry hluboká
prohlubeň. Zatímco většina investorů by ji zasypala, architekti ji využili ve svůj prospěch. Nový dům proto částečně zapustili do terénu. Z
ulice působí překvapivě nenápadně a připomíná přízemní stavbu. Teprve při
pohledu z opačné strany se ukáže jeho skutečná velikost. Auta navíc parkují na
střeše spodního podlaží, které z pohledu příjezdu téměř neexistuje. Práce s
terénem tak pomohla zachovat charakter místa a zároveň nabídla obyvatelům větší
soukromí.
Nejvýraznějším prvkem domu je bezesporu jeho fasáda. Sytě třešňově červená barva vytváří silný kontrast k okolní zeleni.
Barva fasády ale nemá šokovat. Architekti otevřeně přiznávají, že hlavní
inspirací bylo postavit lidský objekt proti divoké přírodě a ukázat rozdíl mezi
oběma světy. Červený dům tak funguje jako jasně čitelný orientační bod
uprostřed lesa. Zároveň dokazuje, že moderní architektura nemusí přírodu
napodobovat, aby s ní mohla hezky fungovat. Při pohledu na fasádu zaujme ještě
jedna věc. Okna nejsou rozmístěna pravidelně. Jejich kompozice připomíná obrazy Pieta Mondriana, nizozemského malíře známého prací s geometrickými tvary. Nejde
o samoúčelný designový trik. Každé okno rámuje jiný pohled na les. Někde
zachytí koruny stromů, jinde světlo pronikající mezi kmeny nebo část zahrady.
Příroda se tak stává součástí interiéru téměř jako proměnlivá galerie.
„Dům je výsledkem otevřené, téměř umělecky laděné mysli klientů, vzájemné důvěry, konstruktivní spolupráce, kterou si obě strany užívaly, a mimořádné pečlivosti dodavatele Radka Trojánka během stavby,“ řekl pro ArchDaily architekt David Kraus.
Interiér plný kontrastů
Po vstupu dovnitř návštěvníka překvapí velkorysý obytný prostor s výškou přibližně tři a půl metru. Architekti zde pracovali s jednoduchou paletou barev. Bílým stěnám sekundují černé detaily a červené
akcenty, které odkazují na fasádu domu. Dominantou
denní části je kuchyň propojená s obývacím pokojem. Nechybí industriálně laděná
ocelová okna, výrazné kamenné plochy ani zavěšený krb, který působí téměř jako
sochařský objekt. Přesto interiér není chladný. Kombinace přírodního světla,
výhledů do lesa a střídmého vybavení vytváří příjemnou atmosféru bez zbytečné okázalosti. Dispozice domu rozděluje interiér na dvě části. Obytnou zónu
určenou pro společné chvíle a klidovou část s ložnicemi. Obě propojuje dlouhá
chodba lemovaná vestavěnými skříněmi. Na jejím konci se otevírá přímý vstup do
zahrady. Hlavní ložnice disponuje vlastní šatnou a koupelnou, dětské pokoje pak
navazují na stejný princip jednoduchosti a propojení s okolní krajinou.
Zatímco u mnoha novostaveb bývá zahrada pečlivě
nalinkovaná, tady architekti zvolili jiný přístup. Většinu pozemku ponechali v
přirozeném stavu. Místo dokonale zastřižených živých plotů tu najdete lesní charakter krajiny, vzrostlé stromy a minimální zásahy člověka. Terasa poskytuje
dostatek prostoru pro pobyt venku, ale hlavní roli hraje okolní příroda. Dům se
nesnaží les ovládnout. Spíš v něm pokorně existuje. Vila v Jevanech má užitnou
plochu 218 metrů čtverečních a dokončena byla v roce 2025. Nejzajímavější na
celém projektu ale není červená fasáda ani neobvyklé usazení do terénu. Vila
ukazuje, že současná architektura nemusí volit mezi výrazným designem a respektem k okolí.
Zdroj: autorský text, archdaily.com, archi.cz
Galerie: Červený solitér mezi stromy. Vila v Jevanech ukazuje, že dům nemusí s přírodou splývat, aby do ní patřil
