Děravá střecha, propadlé stropy a dřevomorka. Když architekti zdědili starý dům v Žatci, čekala je rekonstrukce, do které by se mnozí raději nepouštěli. Jenže Oblouková 171 nebyla obyčejná nemovitost. Patřila jejich rodině po několik generací a ukrývala vzpomínky, kterých se nechtěli vzdát. Po osmi letech náročné obnovy se proměnila v místo, kde historie přirozeně koresponduje se současností. A kde si dnes můžete dát pivo, přespat nebo jen nasát atmosféru starého domu.
Některé domy si kupujeme, jiné nás provázejí celým životem. Oblouková 171 v Žatci patří k těm druhým. Praprarodiče současných majitelů se sem přistěhovali ve dvacátých letech minulého století a dům zůstával v rodině po několik generací. Po revoluci však postupně osiřel a nepovedené pokusy o opravy jeho stav ještě zhoršily. Když ho rodina získala jako nečekané dědictví, připomínal spíš ruinu. Střechou zatékalo, části stropů se propadaly a dřevěné konstrukce napadla dřevomorka. Přesto bylo jasné, že dům má něco, co žádná novostavba nabídnout nemůže. „Tady byla půda, kde si děda za trámem schovával kořalku, odtud pocházely ty nejzapadlejší historky z paměti,“ vzpomínají majitelé Jan a Barbora Horovi, sami architekti.
Do rekonstrukce se pustili bez velkých finančních prostředků a zpočátku také bez jasné představy o výsledné podobě. Věděli ale, že chtějí zachovat co nejvíce původních prvků a domu vrátit život. Nakonec jim obnova zabrala dlouhých osm let. Práce komplikoval nedostatek peněz, hledání schopných řemeslníků i pandemie covidu. Během rekonstrukce se navíc rodina rozrostla o dvě děti, které se starým domem doslova vyrůstaly. „V první chvíli tu ruinu nesnášely – byla tam tma, zima a špína. Když se však začalo topit a prostory se postupně klubaly do krásy, začaly si dům osvojovat,“ popisují. Nejnáročnější byla záchrana krovu nad třípatrovou chmelovou půdou. Takové prostory jsou pro Žatec typické a připomínají dobu, kdy se zde sušil chmel. Na některých trámech se dokonce dochovaly značky, jimiž si dělníci pravděpodobně zaznamenávali počty pytlů. Místní firmy se do opravy nechtěly pouštět. Majitelé chvílemi zvažovali, že se domu vzdají. Nakonec však našli zkušené řemeslníky, kteří dokázali historické konstrukci vrátit její pevnost i původní krásu.
Staré trámy, dlažba z kontejneru a omítky, které nemusí být rovné
Na obnově Obloukové 171 je pozoruhodné především to, jak přirozeně se v ní prolíná staré s novým. Architekti totiž dlouhodobě sbírají původní stavební materiály, které jiní vyhazují, a tady našly konečně využití. Shnilý strop nahradily ručně tesané trámy ze zbouraného domu ve Vrbovci. Červenou mramorovou dlažbu majitelé zachránili z demoličního kontejneru ve Znojmě a postupně ji převáželi osobním autem. Další obklady získali výměnou za basu piva. Na dvorku zase položili starou dlažbu ze Šatova, která desítky let čekala ve stodole na nové využití. „Díky tomu je těžké poznat, co v domě bylo a co je zde nové. Dům je koláží, která ale není postavená na kontrastu,“ vysvětlují autoři rekonstrukce. Pod historickými dlažbami se přitom ukrývá podlahové vytápění a za nepravidelnými omítkami vedou moderní instalace.Nové dveře z masivního jasanu vznikly na míru, stejně jako některá okna. Jejich podoba respektuje charakter domu, aniž by slepě napodobovala minulost.
Podlahy, po kterých je nejlepší chodit naboso
Jedním z nejkrásnějších dochovaných prvků jsou staré dřevěné podlahy v patře. Masivní fošny za dlouhá desetiletí získaly výrazně nerovný povrch. Některé suky, vyleštěné tisíci kroků, vystupují nad okolní dřevo i o několik centimetrů. Místo výměny se majitelé rozhodli podlahy vlastnoručně přebrousit a zachovat jejich osobitý charakter. Přidali však také něco svého. Na každou podlahu namalovali lněnými barvami dekorativní koberec. Nové malby se budou postupně ošlapávat stejně jako dřevo pod nimi. Časem se tak stanou další vrstvou historie domu. „Největší zážitek je bosky po nich přecházet a nechat věkovitý materiál působit na chodidla,“ říkají architekti. Podobně přistoupili i k uliční fasádě. Její původní štukovou výzdobu kdysi odstranili a dochovaných fotografií bylo minimum. Majitelům se nakonec podařilo vypátrat alespoň část historické podoby. Původní architektonické motivy pak obnovili v jednodušším, současném pojetí.
Cílem rekonstrukce nebylo vytvořit jen krásné rodinné útočiště. Majitelé chtěli, aby se Oblouková 171 znovu stala živou součástí Žatce, města spojeného s pěstováním chmele a pivovarnickou tradicí. Proto v přízemí vznikl řemeslný výčep ve spolupráci s létajícím pivovarem FALKON. Jeho interiér navazuje na celkovou atmosféru domu, ve kterém mají své místo staré materiály, poctivé řemeslo a nenucená pohostinnost. Dům zároveň nabízí ubytování v apartmánu se zahradou i v prostoru bývalé prádelny. Sami majitelé sem jezdí odpočívat jako na chalupu. „Kdybychom měli celkový koncept nějak pojmenovat, pak to bude fúze. Nebo rozostření,“ vysvětlují. Jejich cílem nebylo vytvořit muzeum ani moderní interiér zasazený do starých zdí. Chtěli, aby všechno působilo, jako by jednotlivé vrstvy vznikaly přirozeně po celé generace. „Atmosféra domu má uklidňovat. Jako když přijedete k babičce na nedělní návštěvu.“