Pozemek měl jen 240 metrů čtverečních, kolem sousedy, vzrostlou třešeň a hned vedle vlakovou trať. Přesto na něm vznikl rodinný dům se třemi ložnicemi, otevřenou obytnou částí a interiérem, který působí mnohem velkoryseji, než napovídá samotná parcela. Architekt Jan Jakub Tesař do vlastního bydlení promítl zkušenosti z pětadvaceti let navrhování domů pro jiné a výsledek pojmenoval „minimální maximum“.
Pražská proluka dlouho působila skoro nezastavitelně. Mezi vilami a bytovými domy zůstával zanedbaný pozemek se třemi zrezivělými garážemi. Tvar domu určily odstupy od sousedů, uliční čára, snaha co nejméně stínit okolní zástavbu a také rozhodnutí zachovat vzrostlou třešeň. Půdorysná stopa domu má přibližně 70 metrů čtverečních, přesto se uvnitř podařilo vytvořit kolem 100 metrů čtverečních obytné plochy.
Největší trik spočívá v posunu jednotlivých podlaží o půl patra. Místnosti nejsou naskládané klasicky nad sebe a vstupuje se do nich přímo z podest víceramenného ocelového schodiště. Díky tomu v domě téměř úplně zmizely chodby, které by na tak malém půdorysu zabraly cenné metry. Srdcem domu je jídelna vysoká 4,2 metru a osvětlená ze tří světových stran. Velké posuvné okno ji otevírá do zahrady, takže jedna celá stěna téměř mizí. O několik schodů níž se nachází zapuštěný obývací pokoj s knihovnou. Má nižší strop, lichoběžníkový půdorys a mnohem intimnější atmosféru.
Nosné stěny i stropy zůstaly z pohledového betonu. Na povrchu jsou patrné spáry bednění a materiál se nijak neskrývá. Surovost konstrukce vyvažuje ořechové dřevo z jednoho kmene, které se opakuje na kuchyňské lince, posuvných dveřích, v zádveří i na vestavěném nábytku. Právě nábytek zároveň člení většinu interiéru. Klasických příček je minimum, takže prostor působí propojeněji a nepřichází o další metry. Zvenku je dům naopak velmi čistý. Fasádu, bránu i část oplocení pokrývá bílý profilovaný hliníkový plech. Vertikální žebrování vytváří podle dopadu slunce jemnou kresbu stínů a celý objekt díky jednomu materiálu působí jako kompaktní celek.
Doporučujeme
reklama
Úsporný provoz zůstává skrytý
Betonová konstrukce dobře akumuluje teplo, okna mají trojskla a dům využívá řízené větrání, tepelné čerpadlo vzduch–voda a podlahové vytápění. Dešťová voda se shromažďuje v nádrži a používá se na závlahu zahrady i zelené střechy, část spotřeby pokrývají fotovoltaické panely. Pozornost k detailu pokračuje až k drobným prvkům. Pro dům vznikl například vlastní prototyp dveřní kliky. Stejná přesnost se opakuje v celém návrhu, od schodiště přes nábytek až po fasádu. Výsledkem je dům, který z malého a komplikovaného pozemku vytěžil překvapivě mnoho, aniž by uvnitř působil stísněně.
