Vystudovala jste bankovní management. Co byl ten zlomový moment, kdy jste se rozhodla opustit jistotu oboru a vrhnout se do podnikání s orientálními produkty?
Už během studia jsem cítila, že bankovnictví není úplně moje srdcová cesta. Byla to jistota, ale já jsem odjakživa tíhla spíš k tvoření, k vlastnímu projektu, kde můžu propojit práci s vášní. Zlom přišel v okamžiku, kdy jsem poprvé přivezla arganový olej z Maroka a lidé kolem mě se začali ptát, kde ho mohou sehnat. Došlo mi, že to není jen moje nadšení, ale že existuje i skutečný zájem, a že stojí za to se do toho pustit naplno.
Popisujete cestu do Maroka jako životní zážitek. Který okamžik vás tehdy nejvíc přesvědčil, že právě orientální kultura a vůně budou vaší životní cestou?
Bylo to při první návštěvě marakéšského trhu. Ta směs barev, vůní, koření a olejů mě úplně pohltila. Arganový olej jsem tam poznala poprvé, a když jsem viděla, jak místní ženy s obrovskou péčí a respektem tuhle surovinu vyrábějí, zanechalo to ve mně silný dojem. V tu chvíli jsem si řekla, že tohle chci přinést i k nám – nejen produkt, ale i kus té atmosféry a kultury.
Když jste rozjížděla obchod s vašimi produkty, jaké byly největší výzvy? A co vás podrželo, když se objevily pochybnosti?
Na začátku bylo těžké získat důvěru zákazníků. Orientální produkty tehdy nebyly v Česku moc známé. Musela jsem hodně vysvětlovat, ukazovat, nechat lidi zkoušet a přesvědčit je o kvalitě. Pochybnosti samozřejmě byly, hlavně když se dařilo pomalu. Ale vždycky mě podržela zpětná vazba od zákazníků, když někdo přišel poděkovat, že objevil novou vůni nebo že si díky našim produktům vyřešil problém s pletí, dodalo mi to energii pokračovat.