„Největší výzvou bylo skloubit ideál s realitou.“ Jana Mastíková o svém srdcovém projektu zámku Bzí, lidech a odpovědnosti

Architektka Jana Mastíková vystudovala architekturu a urbanismus na Fakultě architektury VUT v Brně, profesní zkušenosti sbírala i během stáže ve španělské Valencii. Po letech v několika architektonických ateliérech dnes působí jako hlavní architektka a partnerka studia Loxia, které se dlouhodobě věnuje urbanismu, bydlení i citlivým rekonstrukcím historických objektů. V její práci se potkává racionální přístup s citem pro prostor a každodenní život lidí. Vedle velkých urbanistických celků, bytových a administrativních domů nebo veřejných staveb, jako jsou radnice či školy, má ve svém portfoliu i projekty, které přesahují běžný projekt. Jedním z nich je postupná obnova zámku Bzí, místa, které se z chátrající památky znovu proměňuje v živý prostor pro setkávání, kulturu a výjimečné okamžiky.

Mohlo by se vám líbit

Chátrající památku mění v centrum radosti. Zámek Bzí dostává novou tvář a čeká ho veliká budoucnost

Jak byste popsala svůj vztah k architektuře a proč je právě toto směr, který vás naplňuje?

Architektura pro mě nikdy nebyla jen profese, ale svým způsobem poslání. Baví mě hledat souvislosti mezi prostorem, lidmi a jejich každodenním životem, který dobrou architekturou dokážeme výrazně zlepšit. Právě spojení kreativity, racionálního uvažování a odpovědnosti mi v téhle práci dává největší smysl.

V médiích jste se objevila jako někdo, kdo „bourá stereotypy“ v oboru tradičně dominovaném muži. Jaké nejčastější předsudky nebo bariéry jste v této profesi zažila a jak jste se s nimi vypořádala?

Spíš než otevřenou diskriminaci jsem často narážela na tiché pochybnosti, například zda žena zvládne velký projekt, technickou náročnost nebo vedení týmu. Naučila jsem se, že nejlepší odpovědí nejsou slova, ale konzistentní výsledky. Když projekt funguje, stereotypy se rozpadají samy.

Kdybyste mohla udělat jednu zásadní změnu v tom, jak se architektura učí na školách, co by to bylo?

Propojila bych výuku mnohem více s realitou praxe. Studenti by měli dříve chápat ekonomické, provozní i společenské souvislosti návrhu. Architektura totiž nekončí u krásného konceptu, ale začíná tam, kde se střetne s rozpočtem, uživatelem a skutečným světem.

Mohlo by se vám líbit

Citlivá rekonstrukce v srdci Vysokých Tater. Stará zotavovna byla na odpis. Architekti jí vdechli nový život a nyní slouží lidem

Když navrhujete obytný prostor, třeba rodinný dům, byt, co je podle vás důležitější: estetika, funkce nebo něco jiného? A proč?

Tyto věci pro mě nejdou oddělit. Krásný prostor, který nefunguje, dlouhodobě neobstojí. Stejně tak čistě funkční řešení bez emocí rychle zevšední. Klíčová je harmonie, prostor musí dávat smysl technicky, provozně i lidsky.

Jak se podle vás změnil přístup klientů k architektuře a bydlení v posledních letech? 

Klienti dnes mnohem více přemýšlejí o kvalitě života. Neřeší jen velikost nebo cenu, ale světlo, akustiku, energetickou náročnost či flexibilitu prostoru. Pandemie tento posun výrazně urychlila, domov se stal místem, které musí zvládnout víc rolí než kdy dřív.

Navrhujete či spolupracujete i s mladší generací architektů. Co je vaše největší rada pro začínající kolegy?

Aby neztratili trpělivost a pokoru. Architektura je běh na dlouhou trať. Je důležité učit se z chyb, naslouchat zkušenějším a zároveň si udržet vlastní názor. A hlavně mít na paměti, že architektura má sloužit lidem, ne našemu vlastnímu egu.

Renovace zámku Bzí je vaše srdcovka. Když se ohlédnete zpět, co byl ten nejzásadnější moment, který vás přesvědčil, že má tento projekt smysl?

Ten okamžik přišel ve chvíli, kdy se do areálu začali vracet lidé. Když se z místa, které bylo roky opuštěné, stává znovu živý prostor. Neskutečně mě nabíjí energií, když vidím, jak si lidé užívají námi pořádané Kateřinské slavnosti a nemůžu se dočkat, až se tam uskuteční první svatba.

Jak jste přistupovala k rovnováze mezi zachováním autenticity původní stavby a vytvořením moderního, funkčního prostoru?

S velkým respektem k původní stavbě. Nesnažila jsem se historii přepisovat, ale citlivě ji doplnit. Nové zásahy jsou čitelné, ale nepřebíjejí původní charakter. Je to přístup, se kterým máme jako studio bohaté zkušenosti, ať už z rekonstrukcí objektů jako je Panský statek v Tróji, Kajetánka nebo Palác Dunaj. Věřím, že právě kontrast starého a nového může vytvořit silný a pravdivý celek.

Jaké největší překážky jste při rekonstrukci Bzí musela překonat?

Největší výzvou bylo skloubit ideál s realitou. Technický stav objektu, administrativa, finance i čas, to vše se u památkové rekonstrukce potkává najednou. U Zámku Bzí bylo nejdřív nutné zastavit další chátrání: staticky objekt zajistit, opravit střechy, vyřešit odvodnění a základní technickou infrastrukturu. Paralelně probíhá systematická dokumentace a restaurátorské práce. Zároveň jsme ale nechtěli čekat „až bude hotovo“. Důležité bylo areál otevřít lidem a vracet mu život už v průběhu obnovy. Dnes jsou zrekonstruované bývalé stáje, které slouží jako ubytování se dvěma sály, probíhá revitalizace rybníku a nádvoří a hotové je i dětské hřiště Bzíkulov. Klíčové bylo nepolevit v dlouhodobé vizi, i když jednotlivé kroky byly a jsou náročné.

Na co se můžeme těšit dál? Máte v plánu další projekty podobně osobní jako Bzí, případně nějaké nové směry, které chcete prozkoumat?

Teď se nejvíc těším na všechno, co je spojené se Bzím. Od 1. 3. 2027 si bude možné Bzí rezervovat pro slavnostní okamžiky, ať už jsou to svatby, rodinné oslavy i další výjimečné události. Věřím, že ty nejsilnější okamžiky nás teprve čekají, a to ve chvíli, kdy se někdo poprvé ubytuje v domě na hladině nebo si řekne své „ano“ na Ostrůvku štěstí. Tehdy se ukáže skutečný smysl celé obnovy.

Zdroj: Ing.arch. Jana Mastíková - Loxia.cz

Mohlo by se vám líbit

Radnice v Modřanech připomínající kostky cukru vzpomíná na bývalý cukrovar a dokazuje, jak mistrně lze propojit funkčnost s estetikou

Galerie: Galerie: Zámek Bzí a jeho renovace

8 fotek 9 fotek