Lenka s Tomášem postavili dechberoucí včelí maringotku

Jak nápad Spaní na medu vznikl a kdo za ním stojí?

Jsme manželé, Lenka a Tomáš Dočekalovi, oba dva jsem vystudovali ekonomii a pracovali jsme v různých mezinárodních korporacích na top manažerských pozicích, od bank a pojišťoven, přes telekomunikace po letecký průmysl. Žili jsme zkrátka klasický korporátní život.  Nicméně Tomáše odjakživa táhl život v přírodě, zejména v horách, a tak jsme si pořídili chalupu v těch Orlických. Po několika letech víkendového dojíždění jsme se nakonec odstěhovali z Prahy natrvalo a čím dál tím častěji jsme pracovali z domova a přeorientovali jsme se na práci nezávislých konzultantů. Naše hlavní mise nicméně zůstala stejná, a to najít pro naše klienty vždy takové řešení, které přinese pozitivní zákaznickou zkušenost. A i něco navíc. Je to náš první společný projekt, ve kterém jsme spojili zdánlivě nespojitelné. Celý koncept vznikal postupně, zcela organicky a skloubili jsme v něm vše, co je nám blízké a co máme sami rádi. Ve Spaní na medu se propojuje nejen náš přístup k životu a naše záliby (hory, včely, design apod.), ale i odborné know-how, které jsme načerpali během svého dosavadního profesního života.  

Kdy jste se rozhodli přesunout do hor?

Je to už 7 let, co tu v horách se svými dětmi žijeme. Tomáš si hned na začátku pořídil včelí úly a postupně začal snít o včelíně. Jeho vůni a energii si pamatoval z dětství od svého dědy, se kterým ve včelíně i spával. Včelín má svou nezaměnitelnou energii, je tam teplo, vzduch voní voskem, medem a propolisem, včelí bzukot nastoluje uklidňující atmosféru, všechno se zpomalí. Tomáš vždycky říká, že má ve včelíně pocit jako by byl v divadle a na celé představení se díval ze zákulisí. Chtěl tu atmosféru znovu zažít. Byl rozhodnutý, že svůj sen musí zrealizovat a včelín si postavit. A protože Tomáš je velmi houževnatý a vytrvalý (mimochodem vítěz několika vytrvalostních cyklistických závodů), myšlenka včelína začala pomalu dostávat konkrétní rozměry a Tomáš si koupil starý rezavý podvozek z maringotky, na kterém si chtěl včelín vybudovat vlastníma rukama (je velmi zručný a práce se dřevem ho hodně baví).

Proč právě včelí maringotka?

Nejdříve jsme si mysleli, že postavíme spaní jenom našim včelám. Po mnoha diskusích jsme usoudili, že by to byla škoda. Že se včely mohou podělit nejen o bydlení a léčivou sílu, ale i o neskutečný výhled, který tady máme. A tak přišel nápad vybudovat včelí maringotku, ve které budou moci být včely a lidé pohromadě. Vzniklo naše „Spaní na medu“. Unikátní propojení „glampingu“ (moderní výraz pro luxusní kempování v přírodě) a „apiterapie“ (alternativní forma medicíny využívající léčebného působení včel na lidský organismus). Celý koncept jsme nejen vymysleli a i z 90% jsme ho vybudovali vlastníma rukama.

Jak celá stavba probíhala?

Naše vysněné Spaní na medu jsme stavěli v průběhu proticovidových opatření, takže to nebylo úplně jednoduché. Odpoledne přišly i děti pomáhat. Pak byla zima a sníh. Kvůli sněhu, kterého v Říčkách (kde bydlíme) bývá i na jaře mnohdy až po kolena, trvalo všechno dvakrát déle než obvykle. Tomáš vždy nastudoval všechny technologie a pracovní postupy, nakoupil potřebný materiál, naplánoval, co se bude ten den dělat a pustili jsme se do toho. Projektového manažera zkrátka v sobě nezapře. Včelí sezóna začíná v dubnu a to byl milník, ke kterému ve svém časovém harmonogramu všechno směřoval. Tomáše v jeho myšlence nemohlo nic zastavit, v dubnu bylo Spaní na medu hotové. Již v průběhu dokončovacích prací jsme splnili podmínky společnosti Amazingplaces a naše Spaní na medu se stalo součástí nabídky jejich kouzelných míst v ČR. Unikátní koncept našel velmi brzy své obdivovatele a hned tuto první sezónu bylo plně vyprodáno. Dokonce jsme se hned v prvním roce provozu stali drželi ocenění „Glamping roku“ od Amazing places. Ze zpětných vazeb, které jsme získali od našich hostů, jsem si znovu uvědomili, o jak unikátní věc se jedná. Lidé mohou dokonale splynout s přírodou na úžasném místě a ještě zdravotně benefitovat z přítomnosti včel. Navíc je mohou pozorovat ve „včelí televizi“ (celoskleněném úlu, který Tomáš konstrukčně navrhl a postavil) a mohou se tak mnohé dozvědět o životě včelího společenství.

Kde jste brali pro svůj koncept inspiraci?

Myslím, že v tomto projektu se odrazilo přesně to, co je v nás a jací doopravdy jsme. Co máme rádi, jak a kde žijeme, co jsme se naučili, jaký máme vztah k přírodě i k ostatním lidem.

Existuje podobných koncept někde na světě? A popřípadě inspirovali jste se např. řešením bezpečnosti?

Podobný koncept propojení glampingu a apiterapie jsme nikde nenašli, ani u nás a ani ve světě. Nádherných glampingových míst je v celém světě opravdu hodně a prokazatelně také existuje léčebný obor apiterapie, ale propojení těchto dvou oblastí je unikátní. V apiterapii (která využívá včel k léčebním procedurám) existují tzv. apidomky, ve kterých jejich navštěvníci na sebe nechají pozitivně působit včely. Lidé odpočívají zhruba 2 hodiny v tzv. včelím biopoli, tedy v blízkosti včelích úlů (zpravidla leží nad nimi). Někdy se tomu říká „včelí sauna“. Ale v těchto domcích se většinou nedá přespávat, a nebo jen velmi nepohodlně. Není u nich žádné zázemí, jako např. koupelna, kuchyňka atd. Co je velkou zajímavostí, je naše „včelí televize“ (jak tomu Tomáš začal říkat), ve které můžete pozorovat život včelího společenství. Tento prosklený úl je unikátně řešen tak, aby odkrýval velkou plochu včelích buněk (1/4 z celého úlu). Tomáš chtěl umožnit hostům to, aby viděli včely v jejich přirozenosti, tak jak opravdu žijí, co se opravdu v úlu děje. Díky této speciální konstrukci je možné pozorovat všechny činnosti, které včely v úle dělají, celý jejich životní cyklus (matka klade vajíčka, krmení plodu, zavíčkování plodu, líhnutí včel, snůška medu a pylu, včelí tanec atd.) Šlo mu o to, aby se také pozorováním včel hosté dozvěděli nové věci o jejich životě a fungování.

Kde přesně mají včelky úly?

Bezpečnost a oddělení včel je řešeno hodně podobně jako v „apidomcích“. Včelí úly jsou přímo v maringotce pod lavicí, na které se odpočívá. I když mají včely i lidé svůj bezpečně oddělený prostor, naši hosté mohou být opravdu jen pár centimetrů od včel, v jejich léčivém biopoli a dýchají úlový vzduch, který k nim přirozeně proniká přes sítě umístěné nad úly.

Na co by se měl host před příjezdem připravit?

Jen na to, že totálně vypne a užije si všechny esence tohoto místa. Úžasné výhledy kam jen oko dohlédne a včelí léčitelky v tomto ohledu hodně pomohou. I když se to může zdát jako jednoduché zadání, často vidíme, že to pro čím dál tím větší množství lidí tak jednoduché není. Člověk by měl před svým příjezdem vyřídit všechny svoje maily, sms zprávy, telefonáty a jiné kontakty (třeba na sociálních sítích), měl by si vyčlenit prostor (i mentální) proto, aby zde nemusel vyřizovat věci z každodenního života a mohl opravdu vypnout a užít si vše, co toto místo nabízí. Ideální je, když se člověku podaří neustále se nevracet do uspěchaného života a na chvíli se „odpojit“.

Funguje Spaní na medu celoročně?

Od jara do podzimu Spaní na medu funguje jako včelín, ve kterém můžete včely vnímat všemi smysly. V překrásné téměř nedotčené přírodě chráněné krajinné oblasti naši hosté mohou relaxovat a objevovat fascinující svět včel a jejich bláhodárnou léčivou sílu. Mohou vnímat včelí teplo, rytmus a vibrace, odpočívat v léčivém včelím biopoli, ucítit nezaměnitelnou vůni včelína, ochutnat ovčelenou vodu a pozorovat včelí společenství uvnitř samotného úlu. Na podzim se včely stěhují na jiné stanoviště mimo maringotku. Přes zimu je Spaní na medu opravdu ryzí zimní glamping, kde přímo pod hřebenem můžete zažít zasněženou romantiku, kterou pamatujete ze svého dětství. Nekonečný klid a ticho zasněžených hor s výhledy na okolní vrcholky a jste obklopeni jen běloskvoucí prachovou peřinou.

Setkali jste se hned od začátku s přívětivými reakcemi, nebo jste museli překonat i nějaké překážky/nepochopení?

Od začátku naší myšlenky jsme se setkávali se 2 základními skupinami lidí. Lidé v první skupině byli od samého počátku nadšeni a neuvěřitelně nám fandili. Lidé ve druhé skupině byli už od svého založení konzervativnější, skeptičtí a říkali, že je to celé blbost a že určitě nikdo nebude chtít přijet do včelína. Dokonce nám radili, ať slovo „včelín“ raději vůbec nepoužíváme, že se lidé budou bát a nikdy nepřijedou. I tak jsme vytrvali. Plyne z toho pouze to, že si člověk má jít za svým snem. Zvlášť když vytváří něco úplně nového a unikátního, s čím nikdo jiný nemá žádnou předchozí zkušenost. Neexistuje žádná reference, není s čím srovnávat. Takže není možné se v tomto případě řídit názory ostatních, protože názor lidí odráží pouze jejich otevřenost ke hledání a zkoušení nových cest, k ochotě riskovat. Nikoli obsah a kvalitu myšlenky samotné.