Statek kousek od Prahy patří Pavlínině rodině už po mnoho generací, předci místo osídlili kolem roku 1620 a postavili tu budovu, jejíž základy naprosto kopírují půdorys současného domu.
Statek vzkvétal a fungoval jako kravín až do roku 1958, kdy komunisti dobytek zabavili a udělali tu sklad. Krásné pískovcové zdi se naštěstí dochovaly a místu vtiskly zpět genius loci.
„Velkou kuchyň miluju! Dost se v ní naběhám, což je dobře, protože jen tak neztloustnu,“ směje se Pavlína. „Pavlína si přála použít výraznou modrou barvu kvůli svému blízkému vztahu k Řecku, které z velké části procestovala,“ říká Barbara.
„O víkendech tu bývá frmol! Přijede širší rodina a herna je hned plná dětského křiku,“ říká Pavlína. „Obývák je průchozí a funguje trochu jako přestupová komora mezi hernou a jídelnou,“ popisuje Pavlína.
S manželem mají to štěstí, že se ohledně vkusu shodnou, snadno si tak určili další zásadní prvky, o které Báru poprosili: uchovat staré rysy stavby, jako jsou pískovcové stěny, tradiční cihly, krovy i dřevěné dveře s kováním v původním stylu nebo velká posuvná okenice na terase.
U ostrůvku nepodceňte dvě věci, které vám provoz ulehčí: zakomponovanou elektrickou zásuvku a přesah horní desky, aby se u něho dalo pohodlně stát i sedět.
Statek vzkvétal a fungoval jako kravín až do roku 1958, kdy komunisti dobytek zabavili a udělali tu sklad. Krásné pískovcové zdi se naštěstí dochovaly a místu vtiskly zpět genius loci.
„Když nám statek vrátili, jezdila jsem sem jako malá na prázdniny, cítila rodinnou sounáležitost a naučila se milovat přírodu. Mám odsud ty nejkrásnější vzpomínky,“ vypráví máma Tea a Aničky.
Statek kousek od Prahy patří Pavlínině rodině už po mnoho generací, předci místo osídlili kolem roku 1620 a postavili tu budovu, jejíž základy naprosto kopírují půdorys současného domu.
