Šest hodin spánku, někdy o trošku víc. Tak vypadal můj běžný režim. Večer jsem měla pocit, že den ještě zdaleka neskončil. Vždyť je potřeba dodělat práci, podívat se na něco zajímavého, přečíst pár stránek knihy (nebo ji dočíst celou). Ráno mi pak zazvonil budík a začal další den. Šest hodin jsem považovala za celkem slušný výsledek. Nechce moje tělo ale víc? Rozhodla jsem se pro malý experiment.
Ne že by zrovna tenhle experiment byl snadný. Mnohem snadnější je nepít alkohol. Přece jen, v určitém věku už my ženy hůře spíme, ale za pokus to stálo. Zajímalo mě, jestli se spánek o dvě hodiny delší projeví na energii, soustředění i náladě.
Když jsem spala šest hodin, neměla jsem pocit, že bych byla vyloženě nevyspalá. Fungovala jsem, pracovala, cvičila, zvládala běžné povinnosti. Ale to je možná ten háček. Umíme si totiž zvyknout i na režim, který nemusí být ideální. Někdy si ani neuvědomíme, že bychom se mohli cítit lépe. Rozhodla jsem se proto pro jednoduchou změnu. Začala jsem chodit spát dřív (znamenalo to samozřejmě, že vypnu mobil, čtečku) a ráno jsem si nastavila budík o půl hodiny později. Místo obvyklých šesti jsem si „vyhradila“ osm. Žádné velké předsevzetí, žádné složité rituály. Znělo to jednoduše. Jenže zkuste si dobrovolně odpustit dvě hodiny večerního času, když máte pocit, že právě teď si můžete dopřát to, co přes den nikoli.
Co se změní, když spíme déle?
Spánek není pouhé vypnutí organismu. Mozek nezahálí, zpracovává informace a zážitky z uplynulého dne, upevňuje vzpomínky a podílí se na regulaci emocí. A má vliv na naše tělo, které nabírá sílu a regeneruje se. Když si zpětně uvědomím, jaký vliv na moje tělo mělo šest hodin spánku, musím si upřímně přiznat, že velký. I když jsem zdánlivě normálně fungovala, měla jsem horší náladu a měla jsem taky větší chuť k jídlu.
Když jsem se o svém experimentu bavila s neurologem Davidem Pánkem, upozornil mě na důležitou věc: samotná délka spánku ještě nic nevypovídá o jeho kvalitě. Osm hodin na displeji chytrých hodinek může vypadat skvěle, ale automaticky to neznamená, že jsme si skutečně odpočinuli. Osm hodin spánku může znamenat osm hodin strávených v posteli, během kterých se převalujeme nebo se opakovaně probouzíme. Délka spánku tedy není až tak důležitá, důležité jsou spánkové fáze a jejich návaznost.
Hlavní je poslouchat svoje tělo
Co jsem si během experimentu uvědomila? Osm hodin pro mě není ideální délka. Po týdenním testování jsem měla pocit, že po osmi hodinách jsem ještě víc rozlámaná a víc nevyspalá než po šesti. Tak jsem zkusila ubrat a v mém případě se jako optimální ukazuje přibližně sedm a půl hodiny. Poslouchala jsem víc svoje tělo, vnímala jsem, jak jsem se ráno cítila a jestli mám během dne dost energie.
Co mi tedy spánkový pokus ukázal? Hlavně to, že žádná délka, kterou nám někdo doporučuje, nemusí znamenat, že je ideální právě pro nás. A taky to, že je super jít spát dřív. Začít chodit spát o hodinu a půl dřív pro mě bylo a je dost obtížné. I to se dá asi ale postupně natrénovat. Osm hodin se pro mě tedy nestalo novým povinným cílem. Sedm a půl hodiny je pro mě příjemnější a asi i udržitelnější. A ještě jedno super zjištění. Přestala jsem vnímat dřívější odchod do postele jako promarněný čas.
Zdroj: autorský text, MUDr. David Pánek
Hana Dvorská: Konec manželství mě hrozně sejmul, pomohla mi nová láska
