Že je 37,5 metrů čtverečních málo pro pětičlennou rodinu? Mladá rodina radí, jak se dá malý byt proměnit v útulný domov
Jolana, Maty a jejich tři děti vám předvedou, že s hravým přístupem a nápaditými vychytávkami se i malý byt může proměnit v útulný domov. Přečtěte si, jaká kreativní řešení jim pomohla využít každý centimetr na maximum a díky čemu vytvořili harmonický prostor pro celou rodinu.
Rozhodnutí pětičlenné rodiny přestěhovat se do malého bytu o ploše pouhých 37,5 m2 vzešlo z pragmatických důvodů. Ceny nájmů se zvedly natolik, že už jim nedávalo smysl žít v pronájmu a tak začali hledat byt ke koupi. Věděli, že chtějí zůstat v Praze a měli vytipované konkrétní lokality. Roli v tom hráli logistické důvody ale taky fakt, že pro ně není důležitý jen samotný byt ale také okolí, které je bude obklopovat. Ceny bytů o velikosti na kterou byli zvyklí (90m2) byly ale extrémní. Rychle pochopili, že pokud chtějí zachovat lokalitu a udržet cenu bytu do 6 milionů, je potřeba slevit z nároků na m2. Začali přemýšlet, jak by se v malém bytě dalo žít. Jola se hodně inspirovala na internetu zejména japonským stylem bydlení a celkem rychle si vytyčili podmínky, za kterých by to šlo. Parametry vysoké stropy kvůli patrům, lokalita, terasa, zahrádka nebo balkón a cena. Kvůli těmto kritériím nebyla nabídka veliká, přesto se mezi nimi objevil i jeden s metráží 37,5 m2. Jola se do bytu zamilovala a Matěj věděl, že když si Jola něco umane…nejspíš budou muset z teoretické části plánování přejít na tu praktickou. Zbavit se „krámů“ byl úkol číslo jedna a protože ve všech dobrých příbězích funguje pravidlo tří, vzpomínají Matěj s Jolou, jak přišli na nápad s krabicemi. Rozhodli se, že si každý člen zabalí do dvou krabic a batůžku. Nikdo z širší rodiny nevěřil, že to zvládnou, ale také jim do jejich plánu prý nikdo nemluvil. Rodina to vzala jako hru. „Vejdou se nám osobní věci do jedné krabice a oblečení do druhé?“ Rychle se ukázalo, že zredukovat majetek na deset krabic přineslo úlevu. Behem třídění totiž začali vnímat kouzlo prostoru bez zbytečností. Podle jejich slov ale nejsou fanatičtí minimalisté, jen se snaží obklopovat jen kvalitními věcmi, které jim život dělají příjemnější. Od začátku jim bylo jasné, že nábytek v interiéru bude muset být na míru, ale dekorace a nábytek na zahradu pořídili v Bonami. Díky tomu, že sdílejí svůj příběh na Instagramu setkali se na cestě za vysněným bytem s řadou skvělých řemeslníků, firem jako například Bonami nebo Electrolux, kteří jim pomohli naplnit jejich vizi. Především je ale díky profilu @37.5m2 kontaktovali architekti z Hurá studia a ti spolu s truhlářstvím 1. nábytkářská s.r.o. dovedli prostor k maximální funkčnosti, pohodlí a kráse. I přes omezenou plochu má každý člen rodiny své soukromí. Děti mají „kajutky“ s náladovým osvětlením a úložným prostorem v jednom pokoji. Rodiče zase spi na vestavěném patře nad kuchyní. Terasa se stala srdcem bytu - poskytuje prostor pro společné chvíle a díky pohodlnému venkovnímu nábytku slouží i jako další obývací zóna.
„Velký byt není nutností pro kvalitní život“
Tento bytový experiment přinesl rodině nový pohled na soužití v malém prostoru: naučili se respektovat jeden druhého a optimalizovat využití každého centimetru. „Kluci byli od začátku součástí rozhodování. Jakmile slyšeli o “kajutách,„ úplně se nadchli. Mají v nich zabudované náladové osvětlení, úložný prostor pod matrací i zásuvky na USB. O pocit útulnosti se postaraly dekorace z Bonami. A síť místo pohovky? To je (nejen) pro ně pecka,“ vysvětlují majitelé. „Musíme být flexibilnější. V bytě ani nemůžeme sušit prádlo - kvůli prostoru a vlhkosti. Takže jsme to vyřešili kombinovanou pračkou se sušičkou. V kuchyni zase musíme plánovat, kdy stůl využijeme na práci, vaření, nebo psaní úkolů. Vše je o domluvě a ohleduplnosti. A nemít velká očekávání. Pořádek je nutnost, jinak by to tu vypadalo jako po výbuchu. Každá věc má své pevné místo. Pokud danou věc nepoužíváme, okamžitě ji uklízíme. Proto jsme si zvykli pravidelně třídit věci a zbavovat se těch, které už nepotřebujeme. Osvědčilo se nám, že řadu věcí nemá smysl přímo vlastnit. Pokud potřebujeme nějaké sportovní vybavení nebo nářadí, mnohdy je výhodnější jejich pronájem. A když přece jen přijde něco nového, něco starého musí pryč. Je to taková neustálá minimalistická disciplína. Překvapilo mě, jak málo věcí skutečně potřebujeme. A jak rychle si člověk zvykne na menší prostor. Je to o tom, že si člověk nastaví priority a zjistí, že velký byt není nutností pro kvalitní život,“ uzavírají spokojeně.
Marianne Talk s terapeuty Michalem a Michaelou Bartošovými: Co chtějí muži od žen a ženy od mužů?
Nejčtenější články
Doporučujeme

Navštívili jsme divoký západ uprostřed nádherné přírody. Ranč Kostelany ukrývá westernové městečko, koně i výhledy do Chřibů

Návštěva u Hanky Kynychové na její kouzelné zahradě. Místo dokonalého plánu jí dala čas a snila o vlastním skleníku

Úchvatná barokní usedlost skrývá 130metrový sál i bývalou pekárnu. Staré klenby doplnilo betonové schodiště

Helena Vondráčková ukázala svůj domov za Prahou. Zahradu buduje 40 let a v nové kuchyni už vaří i její manžel

Chantal Poullain ukázala svou osobitou kuchyni. Nemá ráda zavřené skříně a jídelní stůl považuje za srdce domova

Prošli nízkými dubovými dveřmi a věděli, že jsou doma. Z rušného městečka utekli do starého domu na venkově. Renovují ho pomalu a s respektem k minulosti

Na návštěvě u Margit Slimákové. Prahu vyměnila za dřevostavbu uprostřed zeleně. Kolem domu má jedlou zahradu, sad i vlastní les

Jak přidat současnost ke staré architektuře? Zámek v Kroměříži a fara v Tišnově ukazují dvě různé cesty

Statek z roku 1620 patří rodině po generace: Pavlína mu vrátila život i ztracené kouzlo

Dvě malé děti a žádný chaos: Herečka odhalila jednoduchý systém, díky kterému má doma stále uklizeno
Mohlo by se vám líbit

Projde se po lese, přinese kus dřeva, vyrobí lampu: Teprve devatenáctiletý Jakub má koníčka, který se mění v profesi. Uživit se jím prý dá













