Proměna Žitného mlýna Boršov
Na břehu Vltavy v Boršově nad Vltavou stojí areál bývalého Žitného mlýna, který po téměř dvou stoletích průmyslového života získal novou podobu.
Z původního brownfieldu vzniklo moderní bydlení s respektem k historii místa a zároveň přináší současnou architekturu, veřejný prostor i komunitní život.
Projekt ukazuje, že industriální dědictví může být silným základem pro novou městskou čtvrť.
Když architekti poprvé vstoupili do areálu bývalého mlýna v roce 2019, bylo zřejmé, že stojí na místě s mimořádně silným příběhem.
Téměř dvě století zde fungoval mlýn, který využíval energii řeky. Voda z Vltavy poháněla mlýnské kolo a později také Francisovy turbíny. Ty na začátku 20. století vyráběly elektřinu.
Areál přitom nebyl jen průmyslovým objektem, ale přirozenou součástí krajiny i života obce. Dominantou celého komplexu se stalo pětipodlažní cihlové silo z konce 19. století, k němuž se postupně přidaly další průmyslové stavby.
Na opačné straně areálu stojí barokní zámeček ze 17. století. Právě kontrast mezi těmito dvěma světy, průmyslovým a historickým, vytvořil jedinečný charakter místa.
Projekt vznikal v úzké spolupráci s investorem, rodinnou stavební firmou Auböck Bau, která má pobočku přímo v Boršově nad Vltavou. Společným cílem bylo vytvořit místo, které si zachová industriální charakter a zároveň nabídne kvalitní současné bydlení.
Celý komplex dnes tvoří čtyři hlavní objekty. Dva z nich vycházejí z původních staveb mlýna a další dva představují současné novostavby.
V areálu vzniklo celkem 83 bytových jednotek o velikostech od 45 do 150 metrů čtverečních, od menších bytů 1+kk až po velkorysé byty 5+kk.
Mezi nimi se objevují i opravdu výjimečné prostory. Například mezonetový byt ve věžové části původního mlýna nabízí atmosféru, kterou by novostavba jen těžko dokázala napodobit.
Architekti přitom mysleli i na veřejný život. Do přízemí hlavní budovy umístili kavárnu přirozeně propojující celý areál s okolím. Právě tady se symbolicky potkává historie s přítomností.
Jedním z nejdůležitějších urbanistických momentů celého projektu se stalo vytvoření nového náměstí. Architekti doplnili otevřenou stranu původního komplexu ve tvaru písmene U novým třípodlažním domem.
Tím vznikl uzavřený prostor, který dnes funguje jako přirozené centrum celé lokality. Náměstí lemují stromy a široké schodiště směřující k zámečku. Prostor tak propojuje jednotlivé části areálu a zároveň vytváří příjemné místo pro setkávání.
Proměnou prošlo také okolí řeky. Došlo k obnově náhodu a realizaci nového mostu. Ten propojuje areál s parkem podél Vltavy.
V parku zůstalo zachované torzo původní garáže, které dnes slouží jako galerijní prostor pro další technologické artefakty.
Nejvýraznější proměnou prošla dominanta celého areálu, cihlové silo. Architekti odstranili nepůvodní přístavby i starou pultovou střechu a fasádu očistili na režnou cihlu.
Nové nástavbové patro ze světlé cihly se od původní stavby mírně odlišuje a jasně ukazuje, co je historické a co současné.
Okna mají podobu industriálních ocelových výplní a směrem k řece přibyly černé ocelové balkony.
Největší změnou prošla centrální věž. V jejím prostoru vznikl loftový byt s terasami a výhledy do krajiny. Věž zastřešuje železobetonová skořepina a střecha je řešena jako zelená.
Podobně citlivý přístup architekti zvolili i u bývalé správní budovy. Ta získala nový cihelný sokl a světlou omítku.
Historické objekty propojuje nové vertikální komunikační jádro ze skla a černého plechu, které přiznaně přináší současný architektonický výraz.
Součástí projektu jsou také dvě novostavby, které doplňují historické budovy.
Architekti je navrhli tak, aby respektovaly charakter místa, ale zároveň zůstaly jasně současné.
Druhá novostavba stojí blíže řece. Jednoduchý pětipodlažní kvádr s fasádou z červené cihly a velkými francouzskými okny se obrací směrem k vodě a otevírá byty výhledům na krajinu.
Celý projekt stojí na principu reuse, tedy maximálního využití původních staveb.
Zachování historických konstrukcí architekti považují za jeden z nejšetrnějších způsobů práce se stavebními zdroji.
Areál doplňují zelené střechy a systém hospodaření s dešťovou vodou, která napájí obnovený kanál.
Proměna Žitného mlýna Boršov
Na břehu Vltavy v Boršově nad Vltavou stojí areál bývalého Žitného mlýna, který po téměř dvou stoletích průmyslového života získal novou podobu.
Z původního brownfieldu vzniklo moderní bydlení s respektem k historii místa a zároveň přináší současnou architekturu, veřejný prostor i komunitní život.
Projekt ukazuje, že industriální dědictví může být silným základem pro novou městskou čtvrť.
Když architekti poprvé vstoupili do areálu bývalého mlýna v roce 2019, bylo zřejmé, že stojí na místě s mimořádně silným příběhem.
Téměř dvě století zde fungoval mlýn, který využíval energii řeky. Voda z Vltavy poháněla mlýnské kolo a později také Francisovy turbíny. Ty na začátku 20. století vyráběly elektřinu.
Areál přitom nebyl jen průmyslovým objektem, ale přirozenou součástí krajiny i života obce. Dominantou celého komplexu se stalo pětipodlažní cihlové silo z konce 19. století, k němuž se postupně přidaly další průmyslové stavby.
Na opačné straně areálu stojí barokní zámeček ze 17. století. Právě kontrast mezi těmito dvěma světy, průmyslovým a historickým, vytvořil jedinečný charakter místa.
Projekt vznikal v úzké spolupráci s investorem, rodinnou stavební firmou Auböck Bau, která má pobočku přímo v Boršově nad Vltavou. Společným cílem bylo vytvořit místo, které si zachová industriální charakter a zároveň nabídne kvalitní současné bydlení.
Celý komplex dnes tvoří čtyři hlavní objekty. Dva z nich vycházejí z původních staveb mlýna a další dva představují současné novostavby.
V areálu vzniklo celkem 83 bytových jednotek o velikostech od 45 do 150 metrů čtverečních, od menších bytů 1+kk až po velkorysé byty 5+kk.
Mezi nimi se objevují i opravdu výjimečné prostory. Například mezonetový byt ve věžové části původního mlýna nabízí atmosféru, kterou by novostavba jen těžko dokázala napodobit.
Architekti přitom mysleli i na veřejný život. Do přízemí hlavní budovy umístili kavárnu přirozeně propojující celý areál s okolím. Právě tady se symbolicky potkává historie s přítomností.
Jedním z nejdůležitějších urbanistických momentů celého projektu se stalo vytvoření nového náměstí. Architekti doplnili otevřenou stranu původního komplexu ve tvaru písmene U novým třípodlažním domem.
Tím vznikl uzavřený prostor, který dnes funguje jako přirozené centrum celé lokality. Náměstí lemují stromy a široké schodiště směřující k zámečku. Prostor tak propojuje jednotlivé části areálu a zároveň vytváří příjemné místo pro setkávání.
Proměnou prošlo také okolí řeky. Došlo k obnově náhodu a realizaci nového mostu. Ten propojuje areál s parkem podél Vltavy.
V parku zůstalo zachované torzo původní garáže, které dnes slouží jako galerijní prostor pro další technologické artefakty.
Nejvýraznější proměnou prošla dominanta celého areálu, cihlové silo. Architekti odstranili nepůvodní přístavby i starou pultovou střechu a fasádu očistili na režnou cihlu.
Nové nástavbové patro ze světlé cihly se od původní stavby mírně odlišuje a jasně ukazuje, co je historické a co současné.
Okna mají podobu industriálních ocelových výplní a směrem k řece přibyly černé ocelové balkony.
Největší změnou prošla centrální věž. V jejím prostoru vznikl loftový byt s terasami a výhledy do krajiny. Věž zastřešuje železobetonová skořepina a střecha je řešena jako zelená.
Podobně citlivý přístup architekti zvolili i u bývalé správní budovy. Ta získala nový cihelný sokl a světlou omítku.
Historické objekty propojuje nové vertikální komunikační jádro ze skla a černého plechu, které přiznaně přináší současný architektonický výraz.
Součástí projektu jsou také dvě novostavby, které doplňují historické budovy.
Architekti je navrhli tak, aby respektovaly charakter místa, ale zároveň zůstaly jasně současné.
Druhá novostavba stojí blíže řece. Jednoduchý pětipodlažní kvádr s fasádou z červené cihly a velkými francouzskými okny se obrací směrem k vodě a otevírá byty výhledům na krajinu.
Celý projekt stojí na principu reuse, tedy maximálního využití původních staveb.
Zachování historických konstrukcí architekti považují za jeden z nejšetrnějších způsobů práce se stavebními zdroji.
Areál doplňují zelené střechy a systém hospodaření s dešťovou vodou, která napájí obnovený kanál.
