Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Novinky

KVÍZ: Zjistěte, zda víte, k čemu sloužily předměty na starých chalupách a jestli patříte mezi chalupářské mistry

Info ikona
KVÍZ: Zjistěte, zda víte, k čemu sloužily předměty na starých chalupách a jestli patříte mezi chalupářské mistry

Vstupte do světa starých chalup a zjistěte, jestli vaše chalupářské srdce stále pulzuje a zda víte, k čemu sloužily došky, putyry nebo kukačky. Máte některé z nich stále doma?

Terezie Benoni | 30. 01. 2024

Došek

V dnešní době se v Česku s doškovou krytinou nesetkáváme příliš často; nejčastěji ji lze vidět v některém ze skanzenů. Jinak je tomu v severněji a západněji položených zemích (Polsko, Německo, ale také Anglie, Dánsko, Holandsko…). Kolem německo-dánské hranice (ve Šlesvicku) je této krytiny hojně využíváno i u novostaveb, mnoho lidí na severu oceňuje tepelně izolační vlastnosti přírodních materiálů a udržují tvář svých sídel v tradiční podobě. Došek je jednou z tradičních střešních krytin lidových staveb. Je to snopek, zhotovený ze 110 až 140 cm dlouhé rovné slámy, rákosí či orobince. Jeden došek váží 3,5 až 4 kg.

Troky

Necky nebo také troky jsou nízká, shora otevřená nádoba podlouhlého tvaru. Jsou obvykle vyrobeny z dřevěných prken. Někdy se jim říká také vantroky, ale tento pojem je užíván častěji i pro součást vodních mlýnů. Vyrobeny jsou zpravidla z trojice prken, která tvoří dno a boky a dvou prken tvořících čela. Postranní prkna mohla přesahovat čela a být seříznuta do tvaru rukojetí. Tradiční rozměry jsou přibližně: délka 1,5 m, šířka 50 cm a výška kolem 30 cm. Necky čili troky patřily v minulosti k základnímu vybavení hospodářství. Sloužily především jako nádoba na vodu, k ručnímu praní oděvů, ke koupání, nebo jako velká nádoba při zabijačkách.

Kanafas

Pojmenování kanafas se odvozuje od latinského „canabis“ – konopí – neboť to byl velmi dobrý pevný textilní materiál. Později v 16. století se vyskytuje v písemných zprávách výraz „kanevač“, „kanebáč“ nebo „kanawas“ už i s upřesněním „vzorovaná lněná látka“. Výroba plátna pro vlastní spotřebu byla v Českých zemích běžná v každé rodině již v době velkomoravské říše – svědčí o tom archeologické nálezy kamenných závaží používaných na vertikálních stavech. Vzory kanafasu jsou tvořeny buď podélnými nebo příčnými pruhy, nebo kárem, které vzniká použitím obojího. Známý, jednoduchý vzor jsou drobné červené či modré kostičky o velikosti cca 1 cm, ale možnosti kombinací ve spojení s barvami jsou rozmanité.

 

Stahovačka

Toto svítidlo se používalo zejména nad kuchyňským stolem. Bylo vyrobené z keramiky a doplněné o keramické závaží, které umožňovalo přizpůsobit si podle potřeby výšku lustru. Zejména při drobnějším ručních pracech hospodyně stahovaly stínidlo níž, aby lépe viděly, zatímco při společném stolování mohlo být svítidlo výš.

Nasalačky

Patří mezi dřevěné kádě, které se používaly především při zpracování masa během zabíječek. Jedná se o středně velkou nádobu oválného nebo kruhového tvaru. Objem nádoby se pohybuje mezi 100 - 150 l a tradičně jsou vyráběné z modřínu a nebo dubu.

Šindel

Je jednou z tradičních střešních krytin, je to speciálně vyrobená dřevěná destička. Tradičně vyráběný z jedle a smrku. Buď se vyrábí štípáním nebo řezáním. Štípaný šindel má vyšší životnost než řezaný, je pevnější, a protože nemá porušená dřevní vlákna, tak voda ze střechy rychleji odtéká. Až do 19. století měla šindelovou střechu převážná většina budov včetně zámků, hradů a kostelů. Nyní se stává opět populární a můžete ho vidět na nových roubenkách.

Putyry

Nebo také putny jsou dřevěné nádoby s jedním nebo s dvěma uchy, které sloužily k přenášení různých materiálů. Lidé v nich často nosili uhlí, vodu, nebo dokonce ryby či mléko. Často je nosili na zádech.

Kukačky

Kukačkové hodiny, hovorově Kukačky je druh jednoduchých kyvadlových hodin v dřevěné skříňce, která vypadá jako štít domku s dvířky nad ciferníkem. Na začátku každé hodiny se tato dvířka otevřou, objeví se v nich dřevěný ptáček a z hodin se ozve zvuk, připomínající kukačku. Kukačkové hodiny mají jednoduchý "švarcvaldský" stroj s hákovým krokem a běžným bicím zařízením. Provedení bylo velmi jednoduché, vhodné pro domácí výrobu. Kukačkové hodiny poprvé zmínil v 17. století jako kuriozitu Athanasius Kircher (1650), rozšířily se však až v období romantismu počátkem 19. století.

 

Mohlo by se vám líbit
Zdroj článku