Jak dopadla proměna stoleté kuchyně?

Když se rodina Tesařových pustila před pěti lety do renovace svého domova, nejdříve přišly na řadu místnosti, které křičely po rekonstrukci nejnaléhavěji. Až když byly v pořádku, začalo se řešit, co s kuchyní. Jinými slovy, předtím bylo hlavní, že je kde vařit a stolovat. Postupně ale bylo čím dál více zřejmé, jak odlišná je kuchyň v celkovém pojetí domu, a nastal čas na radikální změnu. Pro designérku Pavlu Kirschner byla jedním z odrazových můstků původní, sto let stará dlažba. K atmosféře a historii domu využila potenciál toho nejlepšího, co v kuchyni zůstalo ještě z dávných časů – skvěle zachovanou dlažbu, která vypadá, jako by ji přivezli rovnou z pece. Udělat během rekonstrukce krok do minulosti ale bývá riskantní, protože přílišné historizování může sklouznout ke kýči a patosu. To ovšem není tento případ.

Staré versus nové

„Ten prostor měl spoustu krásných prvků, které jsem nechtěla potlačit. Naopak, chtěla jsem, aby se v kuchyni odrazil styl a krásná atmosféra celého domu. Na lince jsem tedy zvolila dubové dřevo s elegantní centimetr vysokou pracovní deskou a horní skřínky jsem pro odlehčení vybrala ze světle nastříkaného modřínu,“ říká Pavla Kirschner. Hanka Tesařová měla pár vlastních porcelánových úchytek, zbývající dokoupila designérka. Naproti lince se pohodlně usadila skříň s vestavěnými moderními spotřebiči, která má na pravé straně výrazně zaoblený roh. Vzhledem k malé vzdálenosti od dveří se tato varianta zakončení zdála bezpečnější, jemná křivka nábytku navíc podporuje dojem jisté měkkosti panující v celé kuchyni. Obklad kolem linky tvoří variace dlaždic od Los Kachlos. Jejich bílý jednoduchý vzor se krásně doplňuje se starodávnou dlažbou. Do centra zbrusu nové kuchyně usadila Pavla Kirschner masivní stůl ze Snel Furniture, a vytvořila tak srdce celé místnosti. Kolem stolu rozestavěla židle se snímatelným polstrováním, místo u něj našla i stará tonetka s područkami – vzpomínka na babičku.