Veronika Arichteva o rekonstrukci vily z konce 19. století: Byla to velká škola života

Byla úplná náhoda, že na tenhle dům narazili. „Pamatuju si, že to bylo na druhý svátek vánoční, jen tak jsem se dívala na nějaké nemovitosti…“ začíná Veronika telefonický rozhovor, který s ní a jejím manželem vedeme, zatímco cestují v autě. A Biser – Bisi, jak mu všichni říkají – ji hned doplňuje: „… přiklopýtala za mnou, že podívej, tohle musíme mít!“ Rozhodli se nemovitost nezávazně okouknut. Přijeli uprostřed zimy, viděli zasněženou zahradu i dům, který byl postaven v roce 1870, a jak to tak bývá, zamilovali se do něj. „Různí odborníci nám o případné rekonstrukci tvrdili úplně odlišné věci – někteří, že to bude kompletní a náročné, jiní, že úpravy skoro nebudou potřeba,“ říká Biser. „Nakonec se ukázalo, že jestli chceme současné komfortní bydlení, a to nemyslím inteligentní dům na ovládání hlasem, ale světlo, teplo, izolace a tak dále, budeme muset hodně bourat.“

Mohlo by se vám líbit

Štěpán Benoni se zamiloval do klasické dřevostavby: Vysněným domovem se mu stal srub nedaleko Šumavy

Ponechat, repasovat, replikovat

Projekt svěřili Anně Vaculíkové ze studia ti architekti a jejich plán byl ponechat, repasovat, replikovat nebo opravit vše původní a hezké: silné kamenné zdi, střechu, římsy, umístění a tvar oken nebo krásné zelené vstupní dveře. „Jsou nádherné, sice jimi trochu táhne,“ směje se Veronika, „ale bylo pro nás důležité ponechat domu jeho původní tvář. Chtěli jsme dům, který má ducha, ne novostavbu.“ Rekonstrukce nebyla úplně pomalá, ale samozřejmě finanční náklady stoupaly a manželé občas propadali lehkým krizím. „Naštěstí jsme je měli na střídačku a vždycky jsme se navzájem podrželi. Já jsem měla největší propad po asi tři čtvrtě roce, kdy z domu zbyly v podstatě jen obvodové zdi, rozpočet byl významně odčerpaný a dům vypadal hůř než na začátku,“ popisuje Veronika. Oba se rozhodli začít intenzivněji pracovat, aby pokryli stoupající náklady, ale v jedné chvíli musel Biser naopak práci omezit, aby mohl dohlížet na stavbu. „Nechci si vůbec stěžovat, ale někdy mi připadalo, že stavaři se starají spíš o svou cenovou politiku než o úspěšné dokončení projektu,“ říká režisér. „Jsme důvěřiví a předpokládali jsme, že všichni chtějí svou práci odvést co nejlépe a mají ji rádi. Potkali jsme spoustu výborných lidí, ale s jinými to byla velká škola života,“ doplňuje Veronika.

Všechno důkladně vybírali ve spolupráci s architekty

Manželé se intenzivně zapojovali i do plánování interiéru, vybírání nábytku, materiálů a doplňků. „Nechápu, že si někdo nechá navrhnout dům až po vázu na stole, já bych v tom nemohla bydlet. Potřebuji kolem sebe věci, které jsou mně osobně blízké, je v nich ‚něco z nás‘ – a přizvat k rekonstrukci architekty je vždycky správné rozhodnutí. Umí těm vašim představám dát reálnou podobu a udělat z nich ještě něco víc, než si člověk vysní,“ popisuje Veronika. Mezi prvními byl dokončený pokoj pro Biserova syna Tea, který právě začíná studium na střední škole. „Už se tam samozřejmě zabydlel podle svého,“ říká Veronika. „My počítáme, že tu bude mít zázemí, až si jednou přivede holku nebo založí rodinu.“  I čtyřletý Luka je tu spokojený, má svůj velký pokojíček hned vedle centrální místnosti. „Trochu jsem doufala, že si hračky přestane tahat úplně všude, ale nestalo se. Možná jsme spíš měli před lety koupit hračkářství a postavit si tam sedačku a vedle vařič, vyšlo by to podobně,“ žertuje herečka. Manželé ve vile chtěli kromě zázemí pro sebe vybudovat i prostor pro setkávání široké rodiny. „Na Vánoce se všichni scházejí hlavně u nás a to je dvacet lidí na první dobrou. Chtěli jsme, aby právě tady měli všichni místo, kde můžou být spolu. Dům je fakt velký a samozřejmě nevíme, jestli to tady udržíme dalších padesát let. Já jsem unavený už teď, jen než dojdu z ložnice do kuchyně,“ směje se Biser. V plánu je kultivace zahrady, která by měla být co nejvíc přirozená. „Zatím spolupracujeme se zkušeným zahradníkem, ale hlavně konečně máme zase síly něco plánovat a rozhodovat,“ uzavírá Veronika.

TI ARCHITEKTI

Celý návrh domu a interiéru vznikal ve studiu ti architekti pod vedením Anny Vaculíkové a ve spolupráci s jejími kolegy – Martinem Machů a Pavlem Zezulou. Více o jejich práci najdete na www.tiarchitekti.cz.

Článek vyšel pod původním titulkem „Příběh vily Veronika“ v časopise Marianne Bydlení číslo 11/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde. 

Mohlo by se vám líbit

Veronika Arichteva svým synům zařídila dokonalé pokoje: Pro puberťáka elegantní a stylový, pro menšího prostor plný zábavných vychytávek

Galerie: Galerie: Příběh vily Veronika

11 fotek 12 fotek