Šikmé plochy v Holešovickém podkroví se proměnily v příležitost, jak využít každý centimetr. Schválně jestli uhodnete, kde je schovaná lednička a kam mladý pár ukládá věci na kempování. Při rekonstrukci se ale spolu s designéry pořádně zapotili.
Jít do velké rekonstrukce, či nejít? „Stáli jsme před rozhodnutím, jestli zůstat bydlet v něčem, co sice funguje, ale úplně nám nevyhovuje, nebo proměnit domov ve staveniště,“ vzpomíná Pavla. S vidinou lepších zítřků pár nakonec kývl, že druhé kolo renovací vezme z gruntu. A trio ze Studia Muck čítající Kristýnu Kouřilovou, Romanu Jaškovou a Ondřeje Červeného mělo na pár měsíců o zábavu postaráno. „Rozhodně to považujeme za jeden z našich nejnáročnějších projektů,“ shodují se. Nervy je stála hlavně pokládka nové dřevěné podlahy. „Když jsme odstranili původní laminát, s hrůzou jsme zjistili, jak je zem křivá,“ líčí designéři. Podlahu proto vylili vrstvou anhydritu. To ji ovšem zvýšilo natolik, že padla možnost instalace podlahového topení. „Stropy jsou tady hodně nízké, další zvýšení už jsme si nemohli dovolit,“ vysvětluje Ondřej. O poznání vzrostl také rozpočet – o několik desítek tisíc korun nad původní plán. „Vyrovnání podlahy je pro řemeslníky celkem náročná disciplína a cena jejich práce šla navíc v posledních dvou letech rapidně nahoru,“ říká Kristýna. Další horká chvilka přišla, když designéři sundávali sádrokartonovou příčku oddělující ložnici a obývák.
Při bourání se začal řítit strop. Takže i instalace posuvných dveří, které měly příčku vystřídat, se zdržela. V podstatě se dá říct, že kam dělníci kopli, objevily se další problémy. A pokračovaly i ve chvíli, kdy truhláři instalovali zkosený nábytek na míru. V dílně jej vyrobili podle přesných rozměrů, kvůli křivým zdím ale jednotlivé kusy museli na místě dořezávat. „Jedna prekérní situace střídala druhou, ale výsledek je prostě super. Ze všeho nejvíc oceňujeme úložné prostory šikovně vetknuté pod střechu,“ shodují se manželé. Čistý prostor dává vyniknout barevným solitérům, plakátům a květinám i velkorysé knihovně na míru. „Konečně máme důstojný prostor, kam můžeme vystavit naše milované knížky,“ chválí si Patrik. Stometrový byt tak připomíná galerii nebo umělecký ateliér, což dokonale vyhovuje jejich kreativním duším. „Oba děláme v tvůrčích oborech a často pracujeme doma. V ložnici máme office koutek, kam se podle potřeby můžeme zavřít. Když si chceme při práci povídat, stačí jen posunout dveře,“ uzavírá Pavla.
