Veronika Arichteva finišuje své vysněné bydlení: Nahlédněte do pokojíku staršího syna

Stavbu by podle jejích slov bylo snazší srovnat se zemí, ale to by se do ní nesměli bezmezně zamilovat a rozhodnout se, že této vilce navrátí její zašlou krásu. A to se spolu s architekty ze studia Ti architekti skutečně podařilo a nyní přišel čas na zařízení interiéru a stěhování. Dům je dispozičně řešen tak, že v přízemí jsou společné prostory, je zde ložnice manželů a pokoj mladšího syna, zatímco v podkroví je hostovský pokoj, pracovna a velká lounge, kde bude časem projektor a herna. Veronika nám dovolila nahlédnout do pokoje staršího nevlastního syna Tea (zanedlouho 15), který zařídila spolu s Bonami a pod dohledem hlavní architekty celé realizace Anny Vaculíkové. Dominantou je především masivní dřevěná podlaha, která pomáhá vytvořit útulnou a hřejivou atmosféru. „Několik měsíců už jsme měli vybranou podlahu Dub Sintra, kterou jsme původně chtěla i do přízemí, ale tam mě nakonec nadchla dlouhá prkna 3 metry a široká 29 centimetrů. Věděla jsem, že do toho obrovského prostoru dolů v domě to bude dokonalé. I kvůli financím jsme tedy nahoře nechali položit kartáčovaný dub a dolů MAX XXL Dub Variante French z Floor Forever,“ pochvaluje si Veronika.

Zábavné vybírání všech možných i nemožných nábytků

Marianne Bydlení je s Veronikou v kontaktu od chvíle, kdy ještě nebylo v domě tzv. „kopnuto“ a už tenkrát mluvila o tom, jak se nemůže dočkat, až bude vybírat nábytek, dekorace i všemožné další vybavení do interiéru. Čekání bylo sice delší, ale o to víc si to nyní užívá. „Pokoj Tedíka jsem víceméně vybírala sama. Hledala jsem věci, co se mi líbí, pak konzultovala s ním a taky s architektkou, jestli se nějak neodkláním od konceptu, který jsme si stanovily,“ popisuje Veronika. „Je potřeba říct, že Teo bydlí primárně u své maminky, ale teď se chystá na střední školu nedaleko od nás, tak uvidíme, jestli toto zázemí nebude třeba využívat častěji. Naším cílem bylo zařídit pokoj tak, aby zdě měl dostatek prostoru a pohodlí a aby to byl už zkrátka pokoj pro brzy dospělého kluka.“ Mají podobný vkus, a tak nebyl proces zařizování nijak složitý. „Už je ve věku, kdy má rád hezký věci a nepotřebuje mít zahlcený pokoj krámama. Má rád čistý design.“ Toto kritérium například splňuje dokonalý polštář z Made for Moms, na kterém se dá skvěle odpočívat a povrch se dá snadno otřít hadříkem. Za pozornost také stojí lněné povlečení od českého výrobce LENLINEN. O dostatek světla v půdním prostoru se starají střešní okna značky Velux.

Čekání bylo nekonečné

„V téhle době rekonstruovat 150 let starou vilu. To bylo samý… tohle bude stát tolik a tohle tolik. To dáme ne?! Dáme. A ono to všechno stojí 2x tolik! To dáme ne?! No nevím,“ říká se smíchem Veronika. Podle původních plánů se rekonstrukce protáhla bezmála o rok, ale výsledek rozhodně stojí za to. „Vila Veronika“ jak je tento kouzelný dům s lehkou nadsázkou pojmenovaný, má lehce italský nebo chcete-li francouzský šmrnc. Hlavní prim v interiéru hrají perfektně odvedená truhlářská práce a s velkým vkusem vybrané detaily, které v sobě snoubí nadčasovost i moderní šmrnc. Takto je zařízený i zbrusu nový chlapecký pokoj. „Cimra pro puberťáka, co rád hraje na kytaru, fotí, hnípe a strká obaly od jídla pod postel. To spací podium miluju už teď. V tomhle neuchopitelným věku ale nebude takhle vypadat pokoj dlouho. Tohle je navíc pouze základ, teď naběhne Teo a dozařídí si pokoj po svém - obrázky, plakáty a vším, co má rád. Téhle podobě dávám tak 2 roky. Pak to bude místo pro kluka, co si přivede holku a jednou svojí rodinu (myšleno na víkend). A tak jsme mu ten pokoj takhle vymysleli. Je prostorný, jednoduchý, pánský.“ Veronika si pochvaluje především futon na sezení. „Když se rozloží, tak na něm mohou přespat další kamarádi a nebudou se nám rozlézat po celým domě. To platí i pro vnoučata.“