Potlačování emocí, neustálá snaha vyhovět okolí a neschopnost říct NE. Podle světoznámého kanadského lékaře Gabora Matého jde o hlavní příčiny vzniku traumatu. Nejen o něm mluvil na říjnové konferenci v paláci Lucerna.
Kanadský lékař a terapeut s maďarskými kořeny a autor několika bestsellerů (Roztěkaná mysl, V říši hladových duchů) Gabor Maté je známý především právě jako odborník na trauma. Zkoumá jeho vývoj v dětství a následky v podobě nemocí nebo závislostí. V Praze Gabor Maté vystoupil na dvoudenní konferenci s názvem „Rodičovství, moudrost traumatu a mýtus normálnosti.”
Jak vlastně trauma vzniká? V raném věku života dítěte může být způsobeno například tím, že matka či jiná pečující osoba nechá miminko takzvaně “vyplakat, až z toho usne.” Gabor Maté upozorňuje, že žádný živočišný druh se nechová tak, že by opustil trpící mládě.
Dalším příkladem toho, jak může vzniknout trauma, je reakce na situaci, kdy se dítě vzteká. Většina rodičů či učitelů má sklon reagovat tak, že se ho snaží okamžitě uklidnit a vrátit do normálu. To je však podle terapeuta chyba. „Není nic normálnějšího než rozzlobené dítě,” upozorňuje. Právě potlačování autentických emocí vede podle něj k vzniku traumatu. Ilustruje na okamžiku, kdy po vás chce dítě bonbon nebo čokoládu chvilku před obědem. Vy odmítnete, dítě se začne rozčilovat, křičí a hází věcmi. Vy ho následně různými způsoby nutíte k tomu, aby se vztekat přestalo. Vyhrožujete mu například, že jestli se bude nadále vztekat, potrestáte ho tím, že odpoledne nepůjde na hřiště, nebo že mu seberete oblíbenou hračku. „To, že dítě prožívá zlost, je však zcela normální. Jde o přirozenou, zdravou emoci. Vztek nám pomáhá bránit naše vlastní hranice,” vysvětluje terapeut. „Tím, že dítě nutíte potlačit přirozené emoce, mu v podstatě říkáte – pokud vyjádříš to, jak se opravdu cítíš, nebudeš akceptován. Pokud jsi sám sebou, nejsi dost dobrý.”
Dítě se postupně naučí odpojit od svých skutečných emocí, přestává být tím, kým je. Učí se, že lásku a přijetí rodičů dostane až ve chvíli, kdy není samo sebou. Právě to je podle odborníka živnou půdou pro vznik traumatu. Další okolností, která k traumatu přispívá, je naše neschopnost odmítnout, říct někomu „ne, neudělám to.” Podle lékaře jde o další z cest, jakými potlačujeme své emoce a potřeby, abychom vyhověli druhým. To však může vést k nepříjemným fyzickým projevům, jako je bolest hlavy nebo břicha, poruchám spánku nebo k vzniku chronických onemocnění. Podle Matého totiž tělo a mysl neexistují odděleně, ale tvoří jeden celek.
Myšlenky Gabora Matého na konferenci doplnila jeho kolegyně Tamara Strijack Neufeld, která na konferenci mluvila o emocionálních a sociálních potřebách dítěte. Zdůraznila především potřebu vyjádření emocí. Ta se týká i rodičů. „Každý z nás se občas cítí smutný nebo naštvaný. Tyto emoce považujeme za negativní, a proto se snažíme je od sebe okamžitě odehnat. Neměli bychom se jich však bát, ale naopak je přijmout. Vždyť jsou lidské stejně tak, jako je pocit radosti a štěstí,” vysvětluje Tamara Strijack Neufeld. „Občas zkrátka potřebujeme slzy,” dodává. Tamara Strijack Neufeld mimo jiné vysvětlila důvod, proč dítě potřebuje bezpečný prostor. „Dítě potřebuje místo, kde může své emoce prožívat bezpečně, kde za ně není kritizováno a souzeno. Takovým místem by měl být jeho domov. Místem, kde je bezpečné mluvit o všech pocitech, kde je naprosto bezpečné cítit cokoliv.”
Gabor Maté tvrdí, že hlavní rolí rodiče je pečovat o vztah s dítětem a rozvíjet ho. Máte pocit, že váš vztah s dítětem není zrovna ideální? S tím, abyste to napravili, můžete podle Matého začít naprosto kdykoliv. Vždycky je možné začít znovu. „Mnoho rodičů se obává, že výchovu dítěte zanedbali a pokazili. Na to jim vždycky řeknu – ano, vypadá to tak, skutečně jste v mnoha oblastech selhali. Ale nemusíte kvůli tomu cítit vinu. Místo toho to můžete napravit,” tvrdí. Rodinné vztahy jsou podle něj často plné komplikací a vztah mezi rodičem a dítětem může být náročný až do dospělosti. Zajeté vzorce chování a myšlenek mohou vést k nepříjemným interakcím. Mnohdy se konfliktům snažíme vyhnout tím, že se navzájem držíme v určité citové vzdálenosti, čímž ale vytváříme další překážku skutečného spojení a autentického vztahu.
autorský článek
1 099 Kč
899 Kč
899 Kč
