Své děti rozhodně naučte těchto 5 hodnot. Vyrostou z nich dobří lidé a budou mít šťastnější život

Základem je láska

Naše děti jsou náš svět. Milujeme je, vážíme si jich a chceme, aby se učily správným hodnotám i morálce, byly šťastné a se zdravým přístupem uměly pracovat na svých úspěších. Hlavně na nás rodičích je vštípit jim na začátku života hodnoty, které je pak budou dál provázet a určovat kvalitu jejich vztahů a žití obecně. Všechny hodnoty dětí i dospělých by měly být založené v první řadě na lásce. Láskyplné postoje u dětí se rozvíjejí, když cítí, že jim je láska projevována. Díky tomu, že projevy lásky vnímají a přijímají, učí se milovat ostatní i samy sebe.

Naučte děti těchto 5 zlatých hodnot

1. Poctivost

Možná se vám zdá, že skutečně čestní lidé jsou v dnešní době jako jehla v kupce sena, ale stále existují a poctivost a upřímnost ve vztazích jsou velmi cenné. Jak naučit děti být poctivými lidmi? Podobně jako všemu ostatnímu, vlastním příkladem, tedy tím, že sami budeme upřímní a naučíme je, že bychom měli být upřímní i ve chvílích, kdy je to mimořádně těžké. „Neexistuje nic, co by se vyrovnalo učení nápodobou,“ říká newyorská psychoterapeutka Donna Laikind. „Když dítě vidí rodiče, jak jedná s lidmi čestně, důstojným způsobem, je to ta nejlepší lekce, jakou může dítěti dát.“ Děti v mladém věku absorbují naše činy jako houba, takže každá, byť sebenevinnější či milosrdná, lež může přispět k nabourání jejich charakteru a následně nepoctivosti. Samozřejmě, že pravda někdy vede k nepříjemným situacím nebo rozhovorům, berme to jako součástí toho, jak dítě naučit této hodnotě – upřímnost není vždy snadná, ale stojí za to.

Mohlo by se vám líbit

Jak vypadá ideální rodina? Výzkum ukazuje, že dvě děti již nejsou normou

2. Zdvořilost

Děti se učí respektu a s ním souvisejícímu zdvořilému chování na základě pozorování nás, jak jednáme s ostatními. Všímají si toho, jak mluvíme s partnerem nebo rodiči či sourozenci. V rámci učení dětí této hodnotě jim můžeme být dobrým vzorem a příkladem tím, že budeme k druhým vždy uctiví a zdvořilí. Naučte je, aby se vždy chovaly slušně a respektovali každého, bez ohledu na to, jestli jde o tuláka bez domova nebo královnu. Děti by měly vědět a vyrůstat s tím, že si každý zaslouží, aby se s ním zacházelo laskavě a s úctou. „Je důležité, aby děti vnímaly také to, že můžeme mít velmi neotřesitelný názor, za nímž si stojíme, a stále můžeme akceptovat, že někdo jiný to vidí zcela jinak a i jeho pohled na věc může být cenný,“ dodává psychoterapeutka Laikind.

3. Vděčnost

Děti by si měly umět vážit toho, co mají. Jak dítě roste, přechází od egocentrického pohledu na svět k pohledu ven. Ruku v ruce s tím potřebuje rozvíjet hodnotu vděčnosti. Umožní mu to mít pozitivnější pohled na život. Když děti učíme pomáhat druhým, osvojují si pokoru a jsou schopné vnímat citlivě jiné lidi, kteří žijí jinak než ony. Pokud se děti učí být vděčné od útlého věku, velmi pravděpodobně jim tento postoj vydrží navždy. Na učení vděčnosti je ideální předškolní věk, kdy by si děti měly osvojit základní zlatá slůvka prosím a děkuji, naučit se děkovat za dárky k narozeninám, za pomoc, když něco chtějí, vždy o to poprosit a s vděčností za to poděkovat.

Mohlo by se vám líbit

Dětský pláč: Nechat vyplakat, nebo ukonejšit? Jaký je názor odborníka na metodu pláče a na její dopad na vztah mezi dítětem a rodičem

4. Velkorysost

Toto slůvko souvisí se sdílením a budováním vztahů. Tedy nemyslet jen na sebe. Učení významu sdílení a péče může dětem pomoci lépe komunikovat ve škole a snadněji získávat přátele. Naučte je myslet na druhé. Velkorysost se pojí s empatií, respektive se od ní odvíjí. Schopnost dítěte porozumět pocitům druhé osoby a spojit se s nimi pomáhá budovat základy pro pevné vztahy v průběhu celého života. Empatie je proto jednou ze základních rodinných hodnot. Kromě budování vztahů s ostatními přispívá i k řešení konfliktů, kdy například umožňuje vidět při hádce druhou stranu a hledat řešení.

5. Odpuštění

Naučme své děti odpouštět druhým a vše, co jim už neslouží, propustit, nechat jít. Důležité je, aby věděly, že zášť nebo touha po pomstě k ničemu hezkému nevedou a jen udržují v člověku negativitu a zášť. Naučte děti, že odpuštění neznamená zapomenout nebo předstírat, že něco nebolelo. To platí zejména v případě, kdy po dětech chceme, aby, když se jim někdo za něco omluví, řekly „to je v pořádku“, aniž bychom jim umožnili přiznat jejich skutečnou bolest. Velmi se jim uleví, když se naučí vnímat, že mohou odpustit, i když je bolí zranění, které jim třeba kamarád způsobil při hře, a přitom je v pořádku plakat a být z toho smutný nebo smutná, tedy nepotlačovat smutek, bolest a vlastní pocity.