Vyhoření v mateřství: Syndrom vyhoření je často spojovaný s prací, ale netýká se pouze jí

Vyhořením častěji trpí matky. Důvodů je více. Tím hlavním ovšem je, že to jsou často ženy, kdo zůstá s dětmi doma na rodičovské dovolené, a když jsou děti starší, tak to jsou také obvykle právě ony, kdo řeší mnoho věcí okolo nich. Kromě rodičovského perfekcionismu, kdy rodiče chtějí, aby vše bylo dokonalé, zde může hrát i velkou roli samota. „Od prvního momentu narození je dítě na své mamince zcela závislé. Bez péče 24/7 by prostě nepřežilo. A tak je pozornost matky upřena výhradně na dítě a toto období trvá několik intenzivních měsíců až let. A pokud je na tuto celodenní péči maminka víceméně sama, může se pocit přepracování a úplného fyzického a psychického vyčerpání dostavit,“ vysvětluje life koučka a mediátorka Helena Theunissen, která se s tímto tématem často setkává u svých klientek. „U prvorodiček k tomu navíc často pomáhá pocit, že neví, jak na to, “ dodává.

To byl případ i Jany. Simon pro ni byl vytouženým miminkem. Ale realita byla trochu jiná, než si představovala. Její chlapeček byl velmi neklidné a plačtivé miminko. Uklidnil se pouze při kojení a v kočárku. Takže Jana trávila až 6 hodin denně na procházkách. K tomu měl její přítel v té době novou práci, kde musel trávit více času, a ona tak zůstávala po většinu dne sama. Její kamarádky, co měly starší děti, měly sice spoustu rad, ale neměly vyloženě čas se za ní zastavit a pobýt s ní – protože škola, kroužky a tak podobně. A stejně tak i její maminka, která jí jako pracující důchodkyně mohla vypomoct pouze sporadicky. Ačkoliv Jana měla to, po čem celý život toužila, bylo toho na ni moc. A stále se to hromadilo. Kromě výše zmíněného totiž začala mít problémy s kojením. Navíc z partnerovy strany začala cítit tlak, aby nadále kojila, aby se lépe starala o malého, aby stíhala i vařit, uklízet, aby on přišel domů do hezkého. Navíc k tomu byli v úplně jiné finanční situaci než dříve.

Při jedné návštěvě dětské lékařky se jí doktorka zeptala, jak se má, načež se instantně rozbrečela. Vyhledala ale odbornou pomoc a časem si uvědomila, že nemusí vše zvládat sama, ani podle diktátu ostatních, a začala se více rozhodovat sama za sebe. „Pro jednu je narození dítěte opravdu nejlepším obdobím života, které zvládnou bez větších obtíží a převládá radostné prožívání této životní změny. Pro druhou se ale může jednat o jedno z nejnáročnějších životních období, které zvládne pouze za pomoci terapie a antidepresiv. I taková je realita a je dobré o tom nemlčet,“ upozorňuje koučka Helena Theunissen.

Znaky rodičovského vyhoření

Vyhoření často přichází po špičkách. Člověk tak nějak neustále jede ve svém tempu a najednou zjistí, že už nemůže. Toto jsou ale velmi varovné signály:

• Pocit, že potřebujete odstup od svých dětí.

• Vyčerpání, ať už fyzické nebo psychické.

• Používání jídla, alkoholu či drog k vyrovnávání se se situací.

• Neustálá nervózní nálada nebo častější hádky v rodině.

• Narušené spánkové vzorce.

• Neradost z věcí, které vás normálně baví.

• Pocit izolace.

• Žádná motivace pro každodenní úkoly a vyhýbání se povinnostem.

• Známky obsedantně kompulzivního chování (například přehánění úklidu a rovnání věcí).

• Pochybování o svých schopnostech nebo pocit selhání.

Co dělat, pokud u sebe pociťujete příznaky vyhoření?

Pokud jste se našly ve výše zmíněných popisech vyhoření, určitě vám doporučujeme vyhledat pomoc odborníka, jako to udělala Jana. Výše zmíněná koučka má pro vás ale ještě několik dalších doporučení:

• Hledejte prostor pro sebe. I vy jste člověk, který má nějaké potřeby, a s miminkem má na jejich naplnění minimum času. Najděte si proto někoho, kdo vám s miminkem pomůže v dlouhodobém horizontu, abyste se mohly věnovat i samy sobě. A tím není myšlen pouze otec dítěte/partner.

• Nesrovnávejte se. Každá máma je jiná, každé miminko je jiné, každé mateřství je jiné. Sociální sítě a život na nich je jedna věc, ale reálný život druhá.

• Ptejte se profesionálů. Okolí pro vás bude mít spoustu tipů, jak byste to měly dělat, nikdo vám nebrání je vyslechnout, ale pokud vás to stresuje, ptejte se profesionálů. Nejde kojení – ptejte se laktační sestry, dítě pláče – ptejte se lékařky. Obraťte se na ty, kteří vás neposuzují, ale jsou nápomocni.