MONIKA ABSOLONOVÁ: Požitkářka se smyslem pro přesnost

Scházíme se v časech „po karanténě“. Napadá mě, že podobně dlouhou pauzu jste asi naposledy měla na mateřské dovolené se syny. Jak jste letošní neplánované volno snášela?

Tohle volno bylo jiné. Když jste na mateřské, tak máte náplň, víte, proč jste doma. Teď ale zůstali všichni viset ve vzduchoprázdnu. První týden jsem byla úplně paralyzovaná, jen jsem nonstop koukala na zprávy a myslela si, že je konec světa. Pak jsem zpravodajství radši vypla a začala uklízet. Když na tím tak přemýšlím, vlastně se můj život úplně otočil.

Jak přesně?

Dříve jsem byla většinu času v práci a hrozně jsem se těšila domů a teď jsem převážnou část času doma, a když je nějaká práce, tak se na to vypadnutí z domova těším. Ale o to víc se mi stejská. Je to paradox, čím víc jsem s rodinnou, tím víc je mi těžko bez nich.

Měla jste strach, že budete třeba nucena měnit profesi? Když se zavírala divadla a rušily koncerty, určitě to nebyl příjemný pocit.

Já jsem celkem pracovitá, takže bych si určitě něco našla, třeba bych začala vařit z okénka. Naštěstí jsem se pak začala podílet na online projektu Jsme s vámi na podporu divadla Studio DVA. Těšíte se, že se konečně něco děje, ale pak přijdete do divadla, kde jste zvyklá na ruch, na diváky… a nic. Po vystoupení jsem jela domů prázdnou Prahou, pustila si záznam, četla dojemné komentáře a pak se u toho opila. Dostala jsem depku z té beznaděje, z toho, že nevíte, jak dlouho to celé bude trvat. O sebe jsem se ale tolik nebála, mnohem větší strach jsem měla o kluky. Říkala jsem si – tak já přivedla takhle pozdě na svět dva úžasný syny, a co je čeká?

O mateřství mluvíte s velkou láskou. Ale pravda je, že jste si na něj musela velmi dlouho počkat.

Přitom já se vdávala už ve třiadvaceti! A už tehdy jsem chtěla rodinu a děti. Vždycky jsem si myslela, že být zpěvačka je sen, který se mi asi jen tak nesplní, ale rodinu a děti budu mít tak nějak automaticky. Jenže ono se to nakonec otočilo. Svatba nevyšla, už v šestadvaceti jsem se rozváděla. A pak přišly další vztahy. Pořád jsem si dávala limity. Říkala jsem si, že dítě stihnu do třiceti. Pak do třiatřiceti. A potom do pětatřiceti.

To jste samu sebe pěkně svazovala.

Pak mi najednou bylo šestatřicet, rozešla jsem s partnerem asi po tři a půl letech vztahu, všichni mi říkali, že jsem se zbláznila. Já ale tehdy pochopila, že budu mít děti buď z lásky, nebo je nebudu mít vůbec. V té době se mě přestala ptát na děti dokonce i moje vlastní babička, to jsem věděla, že jsem fakt v háji. Ale zase se mi kvůli nevydařeným vztahům dařilo v práci, svoje neštěstí jsem dávala do rolí, lidi na mě chodili.

A pak přišel váš partner Tomáš. Historku o vašem seznámení jste nám vyprávěla na Koktejlu s Marianne a rozhodně mi ji musíte zopakovat, byla fakt vtipná.

Já měla ten den poslední vystoupení v sezoně, což se pochopitelně musí zapít. Jednou za čas jsem potřebovala výmaz, pěkně pařit až do rána. Neměla jsem rodinu, děti, tak proč ne? Žít já umím, vždycky všude zůstávám do rána, abych náhodou o nic nepřišla. Akorát teda nevim, co vždycky čekám, že se stane. Táhli jsme s kamarády po hospodách a skončili v Kozičce, kam jsem docela často chodila, protože tam hrají českou hudbu. Vedle u stolu seděl nějaký divný člověk v kšiltovce. Měl strašně debilní, naštvaný výraz a já si říkala, proč...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V SRPNOVÉ MARIANNE, kterou si můžete objednat až domů do schránky s POŠTOVNÝM ZDARMA. Objednávejte zde.