Psychedelika můžou otevřít cestu z deprese i traumatu. Nejsou ale lékem na všechno a pro každého, říká psycholožka

Psycholožka a psychoterapeutka Rita Kočárová vedla výzkumné projekty v Národním ústavu duševního zdraví a absolvovala odborné stáže v zahraničí. Je spoluautorkou odborných publikací a textů zaměřených na psychedelickou terapii, etiku práce se změněnými stavy vědomí a integraci těchto zkušeností. V současnosti se věnuje také terapiím a vzdělávání terapeutů, lékařů a dalších profesionálů, kteří chtějí v tomto rychle se rozvíjejícím oboru pracovat odpovědně a na základě dostupné evidence.

Co vás osobně přivedlo k výzkumu psychedelik – byl to spíš akademický zájem, nebo vlastní zkušenost?

Ani nevím, zda to dokážu dohledat či oddělit. Kam dohlédnu, byl to zejména zájem o vědomí a fascinace bytím člověka v tomto světě. Myslíme si, kolik toho víme, a zároveň samotná podstata nám zůstává záhadou. Odtud vzešel můj zájem o různé způsoby práce s vědomím a experimentování s hranicemi lidské zkušenosti. Psychedelika jako nástroj známý lidstvu po tisíciletí s potenciálem měnit právě vědomou zkušenost byla přirozenou součástí tohoto zájmu. Vlastní zkušenost tak pro mě nebyla impulzem ve smyslu „zážitku, který všechno změnil“, spíš dalším nástrojem porozumění – a postupně i pomoci sama sobě i druhým lidem.

Jaké největší mýty o psychedelikách dnes ve společnosti kolují?

Jeden z nejrozšířenějších mýtů je ten, že psychedelika jsou buď zázračný lék na všechno, nebo naopak nebezpečná droga. Obě tyto polohy jsou zjednodušující a nepřesné. Ve skutečnosti nejde tolik o samotnou látku, ale o kontext – kdo ji užívá, v jakém stavu, s jakým záměrem, a hlavně s jakou podporou. Další častý stereotyp je, že psychedelická zkušenost sama o sobě automaticky vede k osobnímu růstu nebo „probuzení“. Bez vhodného kontextu včetně integrace může být taková zkušenost spíše matoucí nebo destabilizující. Smysluplná změna se většinou odehrává až v tom, co člověk dokáže se zkušeností udělat v běžném životě.

Mohlo by se vám líbit

Čestmír Strakatý o rodičovství: Můj přístup k výchově může být pro někoho nepřijatelný

Často také slyšíme, že psychedelika jsou vlastně taková rychle působící antidepresiva...

Takový popis podle mě dobře nereflektuje skutečnost. Klasická psychedelika působí jiným způsobem. I když mají rychlý nástup účinku, celá cesta ke zlepšení nemusí být vůbec rychlá ani přímočará. Mechanismus účinku například psilocybinu je založen často na intenzivní a leckdy náročné zkušenosti. Během nebo brzo po zkušenosti se můžete cítit výrazně lépe, může to však také vyžadovat mnoho práce – emoční, či praktických změn v životě. Ne každý je na to připraven.

Jaké jsou nejpřesvědčivější důkazy, že psychedelika mohou pomáhat při léčbě závislostí, depresí nebo traumat?

Nejpřesvědčivější výsledky z klinických studií, kde jsou psychedelika podávána v kombinaci s nějakou formou psychologické podpory, dnes už máme. U psilocybinu v léčbě deprese a úzkostí pojících se s život ohrožujícím onemocněním. Slibný směr nabízí i terapie závislostí. V oblasti traumatu se nejčastěji mluví o MDMA-asistované psychoterapii, která u části pacientů vede k výraznému zmírnění symptomů posttraumatické stresové poruchy. Důležité je, že nejde o jednorázové „podání látky“, ale o celý proces zahrnující přípravu, doprovod a integraci. Právě to často rozhodne o tom, zda zkušenost povede ke zlepšení a promítne se do skutečných změn v životě.

Existují lidé, kteří by se měli psychedelikům raději vyhnout?

Ano, psychedelika určitě nejsou vhodná pro každého. Největší opatrnost je na místě u lidí s osobní nebo rodinnou anamnézou psychotických onemocnění, jako je schizofrenie. To je dnes považováno za jednu z absolutních kontraindikací. Riziková může být také akutní psychická krize, silná nestabilita nebo absence bezpečné podpory. Opatrnost je důležitá i u lidí s některými tělesnými onemocněními jako například kardiovaskulárními problémy, nebo při užívání určitých léků – například vybraných antidepresiv či stabilizátorů nálady, které mohou ovlivnit průběh nebo bezpečnost zkušenosti. Proto je vždy nezbytný screening, ideálně psychiatrický, somatický i psychologický. 

Mohlo by se vám líbit

Ženy, nejste hysterické, jen přetížené! A vztek není vaše selhání. Rozhovor s autorkami podcastu Mrchy z pekel

Jak by měla ideálně vypadat terapeutická psychedelická seance?

Psychedelická terapie je poměrně komplexní proces, domnívám se, že i celý nový samostatný obor, který se teprve začíná formovat. Právě proto se momentálně s kolegy hodně věnujeme právě specializovaným školením a výcvikům pro lékaře, terapeuty a další personál. Pokud by to šlo popsat v několika větách, byla by tato vzdělávání spíš zbytečná.

Zjednodušeně jde o tři klíčové fáze. Příprava, kde se vytváří bezpečný vztah, pracuje se s očekáváními a riziky, zahrnuje i edukaci o tom, co se bude dít, domlouvání na případných intervencích. Samotné sezení, které probíhá v klidném, příjemném a strukturovaném prostředí za asistence vyškolených odborníků. A pak integrace – tedy následná práce se zkušeností, její ukotvení do každodenního života a reálných změn. Další velkou oblast představuje skupinová terapie.

Mění psychedelické zážitky dlouhodobě osobnost člověka, nebo jde spíš o dočasný vhled? 

Vnímám to tak, že psychedelická zkušenost častěji přináší prožitek nebo perspektivu, která může otevřít prostor ke změně. Výzkumy naznačují, že u části lidí může dojít k trvalejším změnám v oblastech jako otevřenost nebo vztah k sobě a druhým, také ke změně hodnotových orientací, ale určitě nejde o automatický efekt. Otázkou také je, zda se člověk mění, nebo spíše stává tím, kým je. Domnívám se, že při dobré péči spíš to druhé.

Mohlo by se vám líbit

Manuál Terezy Bebarové na zdraví, štěstí i štíhlost: Žádné drastické zákroky a krásný intimní život

Nehrozí v případě psychedelik závislost?

Klasická fyzická závislost na psychedelikách - zejména tedy těch klasických jako jsou psilocybin, LSD nebo ayahuasca - se neprokazuje. Tyto látky obvykle nevedou k nutkavému užívání ani k abstinenčním příznakům. To ale neznamená, že jsou zcela bez rizika. U některých lidí se může objevit psychická tendence opakovat zážitky nebo utíkat k nim místo řešení problémů v běžném životě.

Je vlastní psychedelická zkušenost v práci psycholožky výhodou?

Může být výhodou, pokud je dobře zpracovaná a reflektovaná. Pomáhá porozumět intenzitě těchto stavů, jazyku, kterým o nich lidé mluví, i tomu, jak zranitelní a citliví mohou být. Zároveň ale sama o sobě nikoho nekvalifikuje k práci s druhými. Zátěží se může stát ve chvíli, kdy by člověk začal vlastní zkušenost zaměňovat za univerzální pravdu nebo ji nevědomě vnášel do práce s klienty. Proto považuji za důležitou průběžnou sebereflexi, supervizi a jasné oddělení osobní roviny od profesionální role.

Jak to v současnosti u nás vypadá s legalizací psychedelik?

Léčba pomocí psychedelik je u nás v některých případech legální. Ketamin, ačkoliv se jedná spíše o atypické psychedelikum, tedy s jiným mechanismem účinku než klasická psychedelika, je již i v Česku užíván řadu let. Od letošního roku pak vešel v platnost zákon o léčebném psilocybinu, který umožňuje jeho využívání v rámci psychedeliky asistované psychoterapie. Nyní se kolem toho postupně nastavují všechny nezbytné regulace, včetně komunikace s pojišťovnami, nastavování standardů péče nebo dostupnosti v lékárnách. Klíčové je jasně vymezit, v jakém kontextu a za jakých podmínek mohou být tyto látky používány, kdo za léčbu nese odpovědnost a jaké vzdělání a kompetence musí mít celý tým – nejen lékař, ale i terapeuti a další podpůrný, psychosociální a zdravotnický personál.

Zdroj: Autorský rozhovor s psycholožkou Dr. Ritou Kočárovou, www.ritakocarova.com