Je to jen špatná nálada, nebo začínající deprese? Psycholožka Julie Janošíková radí, jak poznat rozdíl a jak obojí řešit

Jak se definuje začínající deprese a jak špatná nálada?

Klíčový rozdíl je v délce trvání potíží, intenzitě a celkovém dopadu na běžné fungování člověka. Špatná nálada je dočasný stav, zatímco začínající deprese je dlouhodobější a může přerůst v klinickou poruchu, pokud není rozpoznána a řešena. O depresi mluvíme tehdy, pokud se naplní diagnostická kritéria – typicky jde o pokles nálady nebo ztrátu zájmu a potěšení (anhedonie), trvající nejméně dva týdny po většinu dne. Často se přidávají i další symptomy, jako únava, poruchy spánku, změny chuti k jídlu, pocity viny, bezcennosti nebo beznaděje, potíže s koncentrací, zpomalení či neklid, někdy i myšlenky na smrt. Špatná nálada je stav, který často vzniká v závislosti na konkrétní situaci (rozchod, změna práce, stres), bývá přechodná – může trvat hodiny až několik dní, ale postupně odeznívá. Není tak perzistentní, hluboká ani systematicky narušující život.

Mohlo by se vám líbit

Je to intuice, nebo úzkost? Naučte se je rozeznat. Pomůže vám to při důležitých rozhodnutích

Co se může stát, když začínající depresi považujeme za špatnou náladu a neřešíme ji?

Pokud depresi neřešíme, mohou se příznaky postupně prohlubovat a přerůst v plně rozvinutou depresivní epizodu, která je intenzivnější a obtížněji léčitelná. To vede ke zhoršování fungování v každodenním životě – člověk ztrácí energii, motivaci i schopnost soustředit se, což se může projevit problémy v práci, ve škole i ve vztazích. Často se dostavuje sociální izolace, kdy se člověk vyhýbá kontaktům a aktivitám, což ještě posiluje pocit osamělosti. Neřešená deprese má také dopady na tělo – zvyšuje riziko nespavosti, oslabení imunity, bolestí a chronických onemocnění. Postupně se prohlubuje negativní způsob myšlení, který přináší pocity beznaděje, a v těžších případech se může objevit i riziko sebevražedných myšlenek.

Dá se určit, v jakou denní dobu spíše přichází špatná nálada a kdy deprese?

Obecně lze říci, že špatná nálada může přijít kdykoli během dne, protože je často závislá na konkrétní situaci či stavu (například pokud nás někdo naštve v práci). Deprese má výraznější cirkadiální vzorec – dle výzkumů je horší ráno po probuzení, kdy má člověk méně energie, budí se s nechutí vstát, nevidí v ničem smysl, nebo naopak večer, kdy může prožívat více úzkosti.

Dá se podle něčeho dopředu určit, že je člověk náchylný k depresím?

Náchylnost k depresím je výsledkem kombinace genetických, psychologických a sociálních faktorů. Výzkumy ukazují, že dědičnost vysvětluje zhruba třetinu rizika – pokud se deprese vyskytuje v rodině, pravděpodobnost je vyšší. Riziko zvyšují i určité osobnostní rysy, například zvýšená emoční citlivost. Velký vliv mají také životní zkušenosti: traumata v dětství, šikana, ztráta blízkých nebo dlouhodobý stres mohou fungovat jako spouštěče. Biologickou roli hrají poruchy spánku, hormonální nerovnováha či chronické onemocnění. Obvykle deprese nevzniká z jediného důvodu, ale z kombinace vrozené zranitelnosti a nepříznivých životních okolností.

Mohlo by se vám líbit

Neumíte si říct o pomoc? Možná používáte dry begging, manipulaci, která dokáže lidi pořádně rozčílit

Když nám tělem projede vlna úzkosti z nevysvětlitelného důvodu, můžeme ji nějakým způsobem zahnat?

Úzkost jako emoce sama o sobě není něco, co bychom měli „zahánět“ nebo potlačovat, protože potlačování ji často jen zesílí. Můžeme ji ale aktivně zpracovat a regulovat. Například dechovými technikami (pomalé a hluboké nádechy a výdechy), uzemněním (zaměřením pozornosti na tělo a okolí – cítit nohy na zemi, vnímat předměty kolem, pojmenovat 5 věcí, které vidíme, 4 věci, které slyšíme, atd.), přijetím pocitu: „Cítím úzkost, je to jen emoce, přejde to.“ Zaměřit se na smyslové podněty pomáhá „přepnout“ tělo z krizového módu – opláchnout se vodou, čichnout si k vůni apod.

Deprese může člověka přivést až k sebevražedným myšlenkám. Může to samé způsobit i špatná nálada?

Ano, i špatná nálada může za určitých okolností vést k sebevražedným myšlenkám, i když je to méně časté než u klinické deprese. Většinou souvisí s konkrétní životní situací, která je pro člověka neúnosná. Například po ztrátě partnera, rozchodu nebo jiné náročné životní události může člověk prožívat hluboký smutek a pocit beznaděje. Pokud se tyto pocity kombinují s pocitem, že neexistuje řešení nebo východisko, může se objevit myšlenka, že ukončení života je jedinou možností.

Dá se říct, které skupiny lidí jsou k depresím nejnáchylnější? 

Výzkumy ukazují, že k depresím jsou náchylnější určité skupiny lidí podle pohlaví, věku i životní situace. Ženy trpí depresí častěji než muži, a to ve všech věkových skupinách. Nejvyšší výskyt se objevuje u mladistvých a mladých dospělých, kde hrají roli hormonální změny, tlak na výkon či hledání identity, ale také u starších lidí nad 75 let, u nichž riziko zvyšuje osamělost, chronické nemoci a ztráty blízkých. Rizikovým obdobím je rovněž perimenopauza, kdy ženy vykazují výrazně vyšší míru depresivních příznaků. Deprese jsou častější u osob s nižším příjmem, nižším vzděláním nebo u těch, kteří čelí sociální izolaci, ztrátám a dlouhodobým zdravotním problémům.

Mohlo by se vám líbit

Vztekem k větší pohodě: Jak vám negativní emoce mohou pomoci k dosažení cílů

Co dělat, když máme extrémně špatnou náladu? Můžeme s tím nějak bojovat, nebo máme čekat, až přejde?

Když zažíváme extrémně špatnou náladu, není ideální ji jen „přečkat“ a čekat, až přejde – naopak je možné s ní aktivně pracovat a zmírnit její dopad. Jde především o to emocím nebránit, nepotlačovat je, ale zároveň je zdravě regulovat a zpracovat. Pomůže si emoci uvědomit, zkusit jí přiřadit nějaký význam, přijmout ji, a případě využít zklidňující techniky. Pokud potíže přetrvávají, je možné vyhledat psychoterapeutickou podporu.

A co by měl udělat člověk, který si myslí, že mu začínají deprese?

Pokud člověk sám cítí, že mu začínají deprese, je nejdůležitější vyhledat odbornou pomoc – psychologickou či psychiatrickou. Čím dříve je situace diagnostikována a řešena, tím lépe se dají příznaky zmírnit a zabránit jejich prohloubení.

Pokud máme ve svém okolí člověka, u kterého si myslíme, že by mohl mít deprese, ale on to odmítá, jak mu můžeme pomoct?

Důležité je mu být oporou a dát najevo, že jsme k dispozici, že jeho pocity bereme vážně a že ho nezatracujeme. Někdy může trvat déle, než si člověk přizná, že potřebuje pomoc. Můžeme empaticky nabídnout informace nebo kontakty na odborníky, případně krizovou linku, nevyplácí se ale vyvíjet přílišný tlak. Pokud by se objevily suicidální myšlenky, izolace nebo výrazné zhoršení fungování, je důležité jednat okamžitě: kontaktovat krizovou linku. Pokud hrozí akutní nebezpečí, volejte tísňovou linku.

Psycholožka a terapeutka Mgr. Julie Janošíková z portálu Terapie.cz

Jako psycholožka a terapeutka věřím v sílu přítomného okamžiku a v důležitost bezpečného prostředí pro osobní růst. Moje terapeutická praxe se zaměřuje na práci s „tady a teď“, přestože uznávám vliv minulosti a budoucnosti na naše životy. Snažím se vytvářet důvěrné a podporující prostředí, kde klienti mohou otevřeně zkoumat své myšlenky a pocity. Díky své zkušenosti s dětmi se nebojím využívat kreativní přístup i při práci s dospělými, včetně projektivních a imaginativních technik, práce s pískovištěm a kartami. Tyto metody pomáhají klientům lépe porozumět sobě samým a svým životním situacím. Nabízím empatické naslouchání, provázení klientovým příběhem a podporu v procesu sebeobjevování. Můj přístup je flexibilní a přizpůsobuje se individuálním potřebám každého klienta. Působím také na platformě Terapie.cz.

Zdroj: Rozhovor s psycholožkou Julií Janošíkovou

Mohlo by se vám líbit

Co nás film V hlavě 2 naučil o úzkosti: Myslí na naši budoucnost, v přítomnosti nás ale trápí