Seznamka na vlastní kůži: Adam38 a ti druzí

Tinder mě mile překvapil. Jeho uživatelé opravdu zoufalce nepřipomínali ani zdálky. Naopak. Jeden fešák vedle druhého. A za druhé je princip opravdu úžasně jednoduchý, není třeba nic vyplňovat a složitě se registrovat. Tinder si sám stáhne data z Facebooku a pak stačí probírat kus po kusu a odhazovat doleva, což znamená tebe nechci, nebo doprava, což znamená líbí. Když protějšek udělá to samé a shodnete se na líbí, máte takzvaný match a můžete zahájit konverzaci. Tím se všichni zúčastnění vlastně sami roztřídí hned na začátku a není třeba se probírat záplavou profilů.

První se ozval Adam 38. Byl vážný, tajemný, sdělil mi, že je fotograf na volné noze a že ani moc neví, co tu hledá, a spíš se rozkoukává. Vyměnili jsme si pár zpráv a on se při mém prvním pokusu o humor odmlčel. Zřejmě jsem byla málo hloubavá. Nebo zajímavá. Anebo možná moc stručná. Adam 38 tu chtěl najít porozumění a spřízněnou duši, a já jsem hloupě vtipkovala.

Poučila jsem se. Marek 42 byl vtipný od začátku a já se snažila být dostatečně komunikativní. Občas jsme si psali celý večer o všem možném a vypadalo to, že si docela rozumíme, ale pak se zase na pár dní odmlčel. Jeho výkyvy v konverzaci mě mátly. Po dlouhých odmlkách přicházela zpráva typu Jak to jde, a pokud jsem na ni neodpověděla hned, ale třeba až za pár hodin, už se  zpátky neozval.
„Ten to rozehrává na vícero frontách. Rozešle hromadnou zprávu všem holkám, které má v seznamu, a čeká, která se chytne,“ vysvětlil mi kamarád Tomáš, který má s Tinderem bohaté zkušenosti a dělá to samé.

Celý článek o seznamování na Tinderu najdete v aktuální Marianne na str. 51.

Máte zkušenost s nějakou on-line seznamkou? Zkoušeli jste Tinder? S kým jste se seznámili? Klaplo to? Napište nám!