Vybrat barvu na stěny je teprve začátek. Mnohem složitější bývá sladit s ní nábytek, textilie a doplňky tak, aby celek působil harmonicky a zároveň ne nudně. Promyšlená práce s barvami často rozhoduje o tom, jestli bude interiér příjemný a osobitý, nebo naopak nevýrazný a chaotický.
Pomoci vám může jednoduché pravidlo 60–30–10. Designéři ho
používají jako vodítko, díky kterému místnost působí vyváženě, ale ne nudně.
Samozřejmě se jej nemusíte otrocky držet. Je to spíš chytrý návod, jak barvy
rozdělit, aby spolu fungovaly. „V interiérovém designu neexistují žádná tvrdá pravidla,“ říká designérka Amanda Wyatt pro magazín House Beautiful. „Tohle pravidlo ale lidem dává odrazový můstek, aby se při vlastním zařizování cítili jistější.“
Princip je jednoduchý. Jedna barva tvoří zhruba 60 % místnosti, druhá 30 % a třetí jen 10 %. Díky tomu nevznikne chaos, ale ani sterilní prostor bez života. Těch 60 % tvoří hlavní barva. Nejčastěji jsou to stěny,
velký koberec, podlaha nebo dominantní plocha, která v místnosti zabírá nejvíc
místa. Nemusí jít nutně o bílou nebo béžovou. Může to být i jemná zelená,
modrošedá, krémová nebo teplý pískový odstín. Dalších 30 % tvoří druhá barva. Tu obvykle nesou větší kusy
nábytku, závěsy, křesla, čalouněná postel, jídelní židle nebo výraznější
koberec. Tahle barva by měla s hlavní dobře ladit, ale zároveň jí dodat
hloubku. Posledních 10 % je akcent. Tady se můžete odvázat. Patří sem
polštáře, vázy, lampy, obrazy, květináče, přehoz nebo drobné dekorace. Právě
těchto deset procent dělá interiér osobnější.
Jak to vypadá v praxi
Představte si obývací pokoj. Stěny jsou krémové, světlý
koberec a závěsy se drží podobného tónu. To je základních 60 %. Sedačka a
dřevěný nábytek přidají teple hnědou jako druhou barvu. A pak přijde 10 %, například olivově zelené polštáře, keramická váza a obraz se zeleným detailem. Výsledek působí promyšleně, i když v něm není nic složitého. Barvy se neopakují náhodně, ale vracejí se na několika místech. A přesně to dělá z obyčejného pokoje
interiér, který drží pohromadě.
Foto: Shutterstock
V ložnici může být základ jemně béžový, třicet procent připadne na modrošedé čelo postele a lavici u nohou, zatímco deset procent
obstará tmavě zelený polštář, květina a drobný motiv na obrazu. V kuchyni zase
může být hlavní barvou světlý kámen nebo krémové stěny, druhou barvou zelené
skříňky a akcentem mosazné úchytky, lampa nebo tmavý detail na pracovní desce.
Akcentní barva má být malá, ale viditelná
„Nejčastější chyba je, že se akcentní barva rozleze po celé místnosti. Koupíte červené polštáře, pak červený obraz, červenou vázu, červený koberec a najednou už to není akcent, ale invaze barev. Deset procent má fungovat jako koření. Bez něj může být místnost mdlá, ale když ho dáte moc, přebije všechno ostatní,“ dodává Amanda. Právě proto jsou akcenty nejlepší na věcech, které se dají snadno vyměnit. Polštáře, svícen, květináč nebo přehoz změníte mnohem
snadněji než sedačku nebo dlažbu. Pokud si nejste jistí, vyberte jednu výraznější barvu a zopakujte ji maximálně třikrát. Třeba na lampě, polštáři a
obrazu. Místnost bude působit sladěně, ale ne přeplácaně.
Foto: ChatGPT
Pravidlo funguje i v monochromatickém interiéru
Víte, že nemusíte nutně kombinovat tři různé barvy? Pravidlo
60–30–10 funguje i tehdy, když se držíte jedné barevné palety. Jen pracujete s
různou světlostí a hloubkou odstínu. Například v krémovém interiéru může být 60
% tvořeno světlou smetanovou, 30 % teple béžovou a 10 % tmavší karamelovou nebo
čokoládovou. V zeleném pokoji zase může být základem jemná šalvějová, druhou
barvou olivová a akcentem tmavá lesní zelená. Je to ideální řešení pro každého,
kdo nemá rád kontrasty, ale nechce, aby pokoj působil jako jedna velká plocha
bez života. Tóny se navzájem neruší, ale prostor získá vrstvy.
Pravidlo 60–30–10 je pomocník, ne zákon. Když vám doma víc
sedí jiný poměr, je to v pořádku. Důležité je, aby jedna barva měla hlavní slovo, druhá ji doplňovala a třetí dodala energii. Porušit ho
můžete hlavně v malých místnostech, kde chcete výrazný efekt. Třeba na toaletě,
v předsíni nebo v čtecím koutku. Tam někdy funguje i mnohem odvážnější poměr,
protože prostor má být zážitkový, ne neutrální. Stejně tak ho nemusíte řešit
doslova v interiéru plném vzorů. U tapet, barevných koberců nebo výrazných
textilií sledujte spíš to, která barva se opakuje nejčastěji a která je jen
doplňkem.
Zdroj: autorský článek, housebeautiful.com
Marianne Talk s návrhářkou Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit