Život na horách býval tvrdý. Nelze se tedy divit, že se horalé často upínali k vyšší moci a věřili, že nad nimi kdosi drží ochrannou ruku. V Krkonoších Krakonoš, v Jeseníkách Praděd... Vládce mají i další pohoří!
Text: LIBOR HRUŠKA
Lyžaři přezdívají nejvyšší hoře Jeseníků „moravský ledovec“, protože sněhové podmínky
tady nikdy nezklamou. Také v minulosti její názvy tuto klimatickou anomálii odrážely, říkalo se jí Keilichtská Sněžná hora nebo Niská Sněžka. Dnešní jméno Praděd – německy Altvater – dostala až v 19. století. Praděd je mytickým duchem, který od nepaměti drží ochrannou ruku nad horami i lidmi žijícími v tomto drsném kraji. Bývá zobrazován jako stařec s dlouhým bílým plnovousem třímající v ruce hornické kladivo. Jeho socha stojí nejen na vrcholu hory vysoké 1491 metrů, ale i na jejím úpatí, v lázeňském středisku Karlova Studánka Dřevěného Praděda návštěvník najde ve zdejším parku před kostelíkem Panny Marie.
Autorem obou soch je umělecký řezbář Jiří Halouzka, jeho další výtvory jsou k vidění ve vsi Jiříkov u Rýmařova. Halouzka tu otevřel galerii zasvěcenou vládci milovaných hor. Hlavní atrakcí je deset a půl metru vysoká plastika Praděda z topolového dřeva. Kvůli plášti zdobenému drahokamy trochu připomíná ruského Mrazíka, jiříkovský řezbář ale nemohl jinak. Přesně takto je Praděd popisován v pověstech: „Uprostřed dvorany stál z drahokamů zhotovený trůn, a na něm seděl Praděd. Horský duch oděn byl v havířský oděv ze zlaté látky, a s ramenou splýval mu průsvitný plášť. Na hlavě čapka s peřím, z něhož zářil veliký démant, zdobila starce, a dlouhý, bílý vous splýval mu až na prsa. Ve zdvižené pravici držel zlaté kladivo,“ dočte se člověk ve sbírce pohádkových příběhů Z říše Pradědovy, která vyšla koncem 19. století. I když to tak dnes většina lidí nevnímá, Jeseníky bývaly hornický kraj, kde se těžilo snad vše od zlata až po žulu. Praděd proto v příbězích často vystupuje jako ochránce horníků obklopený věrnou družinou permoníků.
Nejznámějším ochráncem českých hor je bezesporu Krakonoš, zvaný též Rýbrcoul. V lidových vyprávěních se poprvé objevil ve středověku, tehdy to ale ještě nebyl onen moudrý, spravedlivý muž se zeleným širákem z Krkonošských pohádek. Horalové si ho představovali jako obra – nebo naopak trpaslíka –, který se dokázal převtělit do jakéhokoli tvora či předmětu. V pověstech Krakonoš vystupuje v podobě mnicha, horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně, žáby, kohouta či havrana... Praděda a Krakonoše lze i dnes na horách potkat v různých podobách na každém kroku. To Hejmon, který po nocích obchází liduprázdnou krajinou Novohradských hor, je o poznání stydlivější. Hejmon nebo též Hejmor, bývá zpodobňován jako muž s loveckým psem. Jak se můžeme dočíst u jeho pomníku v Pohorské Vsi, býval za života hajným. Rád se však nechával uplácet pytláky a dovoloval jim z lesa odnést, co jim nepatřilo. Onu „benevolenci“ si teď musí odpracovat a chránit divokou přírodu na české i rakouské straně hranice... Méně známým je i dobrý duch Jizerských hor Muhu, o němž se německy píšící autoři zmiňují již v 19. století. Muž hojně si na sebe beroucí podobu mlhy si podle pověstí nevybral za sídlo odlehlé vrcholové partie hor, ale nenápadnou horu Muchov, jeden z vrcholů Černostudničního hřebene. Z centra Tanvaldu je to sem po červené značce přes dva kilometry.
„Služebně nejmladší“ mytickou postavou je Rampušák, pán Orlických hor. I on má ve svém rajonu dřevěnou sochu, konkrétně v horské osadě Rampuše. Ta leží ukrytá mimo hlavní silniční tahy asi deset kilometrů od Rychnova nad Kněžnou. Nastálo tu žije třicet obyvatel a kromě Rampušáka tu mají ještě slavnou „rodačku“. Zvukomalebný název vsi okouzlil spisovatele a rychnovského rodáka Karla Poláčka – pojmenoval podle ní jednu z postav svého románu Bylo nás pět. Z Rampuše pocházela služebná Kristýna, kterou si malý Petr Bajza překřtil na Rampepurdu Rampepurďáckou... Ale zpět k Rampušákovi! Ten je dnes známou postavou, přestože se jeho jméno poprvé objevilo teprve před šedesáti lety. Do pořadu o cestování si ho tehdy vymyslel redaktor Československého rozhlasu Jiří Dvořák. Rampušák se pevně chopil vlády, ač Orlické hory už ochránkyni měly. Princezna Kačenka, do níž je podle jedné z pověsti zamilován sám Krakonoš, ustoupila do pozadí. Alespoň přes zimu. S posledním sněhem jí Rampušák pomyslné žezlo opět vrací. On drží ochrannou ruku nad běžkaři, ona pak nad cyklisty a pěšími turisty.
Věděli jste, že...
... pánem Moravskoslezských Beskyd je pohanský bůh slunce, války a hojnosti zvaný Radegast? Nejvíce ho proslavila ikonická socha mezi Pustevnami a Radhoštěm, kterou za první republiky vytvořil frenštátský rodák, sochař Albín Polášek. Odhalena byla v roce 1931. Polášek tehdy udělal dva exempláře – první mohou obdivovat návštěvníci frenštátské radnice, druhý je k vidění v areálu pražské zoologické zahrady. Socha, kterou míjí davy turistů při výstupu na Radhošť, je pouze kopií z konce osmdesátých let minulého století.
.jpg)
