Kašperk získal novou tvář i díky tesaři Jaroslavu Kostelníkovi, který vypráví příběh ukrytý ve dřevě hradu

Když se k hradu blížíte lesní cestou, máte pocit, že se díváte na malý zázrak. Kamenný strážce Šumavy stojí uprostřed kopců už od dob Karla IV. A přestože toho hodně přežil, do současné podoby se musel doslova znovu postavit. A u největších prací byl tesař Jaroslav Kostelník, muž, který si k hradu vytvořil vztah tak silný, že ho prý cítí v každém kusu dřeva. „U takové práce vám přiroste k srdci snad všechno. Opravovat historickou památku je obrovská výzva a zodpovědnost, ale především je to radost. Moc rád se na Kašperk vracím a když vidím, kolik lidí hrad stále navštěvuje, říkám si, že ta práce stála za to,“ říká dnes.

Začátek spolupráce, která přerostla v životní úkol

Rok 2003, obyčejné léto, a tehdejší kastelán hledá řemeslníka, který se nebojí odpovědnosti. „V roce 2003 mě oslovil tehdejší kastelán, pan Svoboda. Je to člověk, který má dodnes k hradu obrovský vztah, a já byl tehdy rád, že mě k tomu přizval. Nejprve se jednalo o opravy a menší rekonstrukce. Například jsme opravovali vstupní most, po něm bránu do hradního nádvoří. A tak to šlo rok za rokem,“ vzpomíná Kostelník.

Tehdy ještě nikdo netušil, že jeho práce vyvrcholí rekonstrukcí, která prověří celé řemeslo.

Den, kdy přišel Kyril a vzal střechu

V roce 2007 se přes Šumavu přehnal orkán Kyril a Kašperk schytal tvrdou ránu. Vítr utrhl téměř celou střechu východní věže. „Hlavní bylo zabránit dalším škodám, takže jsme museli pracovat rychle, ale zároveň s rozmyslem. Největší oříšek byl dostat do výšky trámy, které měly i sedm metrů. Tehdy jsem z legrace říkal, že si objednám helikoptéru, ale nakonec nám stačil malý jeřáb. Tahali jsme trámy nahoru po jednom, a přitom jsme si dávali pozor, aby se nic nepoškodilo. Začátky byly těžké – 150 schodů 10 krát denně dalo člověku zabrat, ale byl to taky dobrý trénink a poslední den jsem je už vybíhal jako jura.“ Aby toho nebylo málo, věž je lichoběžníková. Žádný trám tedy neměl stejnou délku. Každý kus se musel přesně přizpůsobit. 

Když se historie setká s památkáři a rekonstrukcí

Obnova Kašperku nebyla improvizací. Památkáři vše hlídali od začátku do konce, ale ne stylem zákazů a příkazů. „Měli jsme společný cíl a to zachovat charakter hradu. Chtěli jsme, aby zůstal tím, čím byl, jen pevnější,“ říká Kostelník. Když rozebrali podlahy, objevily se původní trámové konstrukce. Někde už dřevo drželo jen silou zvyku. „Tam, kde to nešlo zachránit, jsme dřevo amputovali a nahradili novým kusem. Aby celek zase fungoval,“ vysvětluje.

Šumava a dřevo k sobě patří

Kašperk stojí vysoko, v neúprosných povětrnostních podmínkách. Věže zažily víc zim než kdokoli z nás. A právě proto se při rekonstrukci sáhlo po smrku. „Do těchto podmínek patří. Silná impregnace, ale hlavně čerstvý vzduch a vítr, který dřevo průběžně vysušuje,“ říká Kostelník. Dřevo tu zraje skoro jako víno. A co mu přirostlo k srdci? „Snad všechno,“ směje se tesař. A je to znát. Když mluví o práci na hradu, je v tom cítit klid i pokora. A taky radost. „Když vidím, kolik lidí sem pořád chodí, říkám si, že to mělo smysl.“ A to je důvod, proč je výlet na Kašperk jiný, když znáte jeho příběh. Najednou nevidíte jen zdi a věže, ale i ruce lidí, které jej drží při životě.

Tip na výlet, který stojí za to, i když nefouká vítr

Kašperk láká stovky turistů ročně. Šumava kolem je nádherná, vzduch voní jehličím a cesta nahoru je příjemná i pro děti. Nahoře vás čeká výběr prohlídek. Historie hradu od Karla IV. až po dnešní dobu, výstup na věž s dalekými pohledy do krajiny nebo speciální dětské prohlídky, kde si malí návštěvníci plní úkoly a nakonec dostanou odměnu. V létě můžete střílet z luku, zkusit chůdy nebo si jen sednout na nádvoří a dát si něco dobrého. Jen kousek od hradu leží Pustý hrádek. Vyjdete si tam za pár minut a od nově vybudované vyhlídky uvidíte Kašperk tak, jak se ukazuje málokdy. V celé své majestátní siluetě nad lesy. Hrad založil Karel IV. roku 1356, aby hlídal hranici a chránil Zlatou stezku. Dnes už nemusí bránit zlatokopecké oblasti, ale pořád nad krajem bdí. Jen díky lidem jako Jaroslav Kostelník drží pohromadě, dýchá a žije dál. A když příště půjdete po těch 150 schodech do věže, zkuste si představit, jak se tam nosí sedmimetrový trám. 

Zdroj: Jaroslav Kostelník, kudyznudy.cz, kasperk.cz