Přes deset let trvala Denise s Petrem rekonstrukce zchátralé fary z 18. století. Odpočinout si zde můžete i vy

Vstoupit do zdoňovské fary postavené roku 1727 je jako vplout do jiného světa. Trochu tajemného, ale veskrze vstřícného a uklidňujícího. Možná je to i tím, že tu čtyřiačtyřicet let (do roku 1945) žil farář Cölestin Baier, muž, který vždy pomáhal bližním.

I ruina umí omámit

Do téhle fary, která byla už ruinou, se o řadu let později zamilovala Denisa Pavlová, tehdy studentka práv, a stejně to měl její partner stavař Petr Horký. „Já sem poblíž jezdila k babičce a Petra, který do těchto míst přijížděl lézt do skal, jsem tady poznala,“ vysvětluje a prochází už zrekonstruovanou farou, která láká k pobytu, hledání minulosti její i kraje, rozjímání a odpočinku pod střechou, stejně jako v zahradě. Ovšem než dostal zdevastovaný objekt bez vody a elektřiny, s rozbitými okny, dírou ve střeše (do patra teklo), dnešní tvář, uteklo přes deset let. „Chtěli jsme tu žít kvůli dětem, a když se nám před dvanácti roky narodila první dcera, už jsme tu bydleli. Ale na staveništi,“ usmívá se právnička Denisa. Faru se stodolou a loukou koupili roku 2009.

Mohlo by se vám líbit

Eva Horáková se rozhodla jít při rekonstrukci stoletého stavení proti proudu a vsadila na modrou

Výrazná farnost

Barokně přestavěná fara se silnými kamennými zdmi naznačuje, že nešlo o součást chudého vikariátu. Údajně na mše do sousedního kostela Nejsvětější Trojice jezdila i šlechta ze zámku v Adršpachu, což byli svého času Hartmannové z Klarštejna. „Přestože fara není památkově chráněná, chtěli jsme jí sami v exteriéru i interiéru nechat původní vzezření, nádech, styl,“ ukazuje sympatická dlouhovláska deset místností objektu (a ještě je tu dvoupatrová půda). Ta touha něco stála, ale výsledek je úžasný. Ač jsou Denisa a Petr, byť už netvoří pár, považováni místními za dobrodruhy, jejich počínání je – řečeno slovy z blízkosti fary – požehnané! A velmi úctyhodné.

Mohlo by se vám líbit

Nesehnali chalupu, tak si ji postavili sami. V malebné vesnici pod horami, kterou si vyhlédli, když tam jezdili na návštěvy

Pomalu a s citem

Začátky žití tu byly dle Denisy náročné, ale měly jistou poezii. Třeba když chodila do potoka pro vodu, aby vytřela jedinou obytnou místnost. „Většinu prací tu dělal Petr sám nebo s kamarády. A zařízení jsme pak sháněli po bazarech, aukcích. Tady nezůstalo nic. Ovšem pozor, po letech se k nám inkognito vrátil jeden z obrazů, který tu měl poslední farář!“ představuje ex-paní domu uhlem malovaný svatý obraz. „Tu faru mám v srdci, žila jsem tady s rodinu, se psy, koni, ale věci v životě se mění. Já se s dcerami odstěhovala do Trutnova, Petr si postavil bydlení vedle ze stodoly a faru pronajímáme. Jinak to v danou chvíli nešlo. Takže sem jezdím méně a už jako ubytovatelka,“ krčí rameny Denisa s tím, že to jí nebrání dál zde vše vyšperkovávat, byť pro jiné. „Mám radost, když je tu někomu fajn, tak jako mně,“ dodává. Dlužno dodat, že svým životním krokem se Denisa od Zdoňova neodpoutala ani na půl. Jednak sem jezdí k tátovi obě její dcery, jednak je ona členkou tříčlenného spolku Trinitas. „Rozhodli jsme se zachránit i kostel. Já v něm nechala pokřtít holky a od té doby už se v kostele zas odehrává to, co má,“ říká nadšeně s tím, že se v rámci Havarijního programu podařilo sehnat pro svatostánek finanční podporu ministerstva kultury, přidal se i Královéhradecký kraj. „Pořádáme tu svatby, koncerty, výstavy, abychom sehnali peníze na střechu, která je zaplachtovaná. To je hlavní,“ připomíná právnička s tím, že do kostela přijíždějí turisté, ale s nostalgií i původní obyvatelé vsi. Toť úděl většiny pohraničních obcí u nás.

Článek vyšel pod původním titulkem Magicky přitažlivá fara v časopise Marianne Venkov & styl číslo 8/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.

Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno

Galerie: Přes deset let trvala Denise s Petrem rekonstrukce zchátralé fary z 18. století. Odpočinout si zde můžete i vy

6 fotek 7 fotek