Mezi okrovými domy v Hořicích u Blanska působí dům Evy Horákové jako příjemné osvěžení. Bílou fasádu doplňuje jemný modrý odstín, který se vine kolem celého stavení a zvýrazňuje okna i dveře. Není to náhoda. Modrá je totiž barva, ke které má majitelka zvláštní vztah. „Mám ji ráda, je taková uklidňující,“ říká.
Modrá barva má významné zastoupení též uvnitř. Už v předsíni padne zrak na podlouhlé zrcadlo s dvěma ručně malovanými skříňkami, na nichž hraje několik odstínů modré. Stejně jako na velké, podobně zdobené skříni naproti. Jsou to jediné kusy dobového nábytku, ač z jiného domu. Malované ozdoby jsou současné – od Markéty Peškové, která se na malovaný nábytek specializuje. Do podoby předsíně zasáhl i Evin partner, který vyrobil šatní stěnu. „Stejně jako nábytek do celého domu s výjimkou kuchyně,“ říká Eva Horáková. K tomuto stavení se dostala náhodou, bydlel v něm starší pár. Ona zchátralý objekt koupila a s partnerem se vrhla do rekonstrukce. „Tím začala má éra designérky interiérů a exteriérů,“ usmívá se. Nebylo to však snadné. V rozlehlé stavbě s podkrovím nebyla koupelna, jediným zdrojem vody byl zahnutý kohoutek vycházející z podlahy v obýváku, k dispozici byly jen dvě zásuvky.
Evin současný dům jsou vlastně tři stavení v jednom. Velký hliněný dům původní majitelé propojili s menším stavením vedle a tam, kde dříve býval chlívek, je dneska kuchyně opět s dominantní modrou. Stůl i kuchyňská linka se skříňkami jsou vyrobeny na zakázku v rustikálním stylu, a to do sebemenších detailů, tedy i s „ošoupanými“ plochami nebo drobnými prohlubněmi z „mnohaletého“ používání. Také madla na otevírání skříněk jsou jakoby popraskaná. Aby bylo dílo dokonalé a odolné, má například kuchyňský stůl šest nátěrů. Modrá jsou i kachlová kamna v obýváku, přestože v této místnosti je to barva jen doplňková. Modrá je deka na masivním gauči či závěsy u oken. Větší roli zde hraje ořechově hnědá. Pod stropem se táhnou dobové kulaté trámy, které byly původně schované za deskami, ale ty šly při rekonstrukci pryč. Celou jednu stěnu pak překrývá jednoduchá dřevěná knihovna s elektrickým pianem a uloženým violoncellem, na něž se Eva učí ve volných chvílích hrát. Na širokých parapetech jsou živé i suché květiny, v kuchyni zase rozličné bylinky. V hnědobílém duchu je vytvořena také ložnice, což byl původně onen menší, posléze připojený domek. Své bydlení charakterizuje Eva Horáková jako moderní rustikální styl, který se perfektně hodí do venkovského prostředí, a přitom umožňuje komfort moderní domácnosti.
„Máme tady všechno, co potřebujeme. Myčku, digestoř, pračku, sušičku...,“ vyjmenovává paní domu. První patro je královstvím jejích tří dcer; nejstarší je osmnáct, mladší sedmnáct a nejmladší čtrnáct let. Každá má svůj pokoj se širokou postelí, šatní skříní a další typicky dívčí výbavou. Dominantní barvou je ve všech místnostech bílá. Tuto volbu vysvětluje Eva jednoduše: „Jsou tam nízké stropy, pokud bych volila hnědou, barvu, prostor by se sevřel…“
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno
Galerie: Eva Horáková se rozhodla jít při rekonstrukci stoletého stavení proti proudu a vsadila na modrou
