V teoriích o původu vede „lék na kocovinu“
V nejčastěji uznávané verzi vytvořil vejce Benedikt vrchní číšník hotelu Waldorf Astoria v New Yorku. Podle článku v deníku The New Yorker z roku 1894 vešel do jídelny hotelu Waldorf na snídani zákazník jménem Lemuel Benedict. Hledal lék na kocovinu a objednal si čtyři ingredience: máslový toast, křupavou slaninu, dvě ztracená vejce a holandskou omáčku. Místo odděleného servírování tehdejší slavný vrchní číšník hotelu Oscar Tschirky nahradil toast anglickým muffinem a zbytek ingrediencí navršil nahoru. Další příběh o původu vejce Benedikt sahá až do šedesátých let 19. století. Tato legenda říká, že častá zákaznice restaurace Delmonico, manželka finančníka z Wall Street Legranda Benedicta, začala být unavená ze stálého menu. Přála si něco nového a mluvila o tom s Charlesem Ranhoferem, věhlasným šéfkuchařem z tohoto podniku. Ranhofer pro ni vytvořil „vejce Benedikt“. Jeho nově vymyšlený recept vyšel v kuchařce nazvané Epicurean (Požitkář) v roce 1893. Za vynálezce receptu ovšem bývá někdy označován také komodor Elias Cornelius Benedict, případně se pojmenování odvozuje od benediktinských mnichů.