Čeština je krásná. A občas pěkně zákeřná. Zvlášť když přijde řeč na slovní druhy. Je jich prý jen deset, ale zkuste si je u piva vyjmenovat. Nebo zjistit, proč je slovo „na“ jiné než „do“ a co má společného „šťastný“ a „skákal“. Pojďme na to bez tabulek a zbytečného suchopáru – jazyk totiž žije i u kafe na zápraží.
„Běž do lesa,“ řekne babička, „a vem to zkratkou kolem potoka.“ Nenápadná věta, kterou v Česku denně vysloví tisíce lidí. Ale věřte nebo ne, skrývá většinu slovních druhů. Jen se na to podívejte: „Běž“ je sloveso, protože říká, co má člověk dělat. „Do“ a „kolem“ jsou předložky, protože určují směr. „Lesa“ a „potoka“ jsou podstatná jména, protože označují místa. A slovo „to“? No jasně, zájmeno, protože zastupuje něco, co není vyslovené úplně přesně. Zní to pořád trochu jako školní látka? Možná. Ale jazyk je jako nářadí – čím víc víte, jak se používá, tím lépe vám slouží. A nemusíte ho kvůli tomu znát nazpaměť.
Čeština je na venkově živá a hravá. Míchají se tu nářečí, fráze z dětství i slovíčka, co byste ve městě neslyšeli ani omylem. „Dej to támhle do šuplete a neřekni nikomu ani ň.“ I tady pracujeme se slovními druhy, i když si to neuvědomujeme. Slova jako „ň“, „ťuk“, „fíha“ nebo „brnknout“ patří mezi citoslovce a slovesa, ale jsou tak zvukomalebná, že bychom je klidně mohli zařadit i do kategorie „domácí poezie“.
Možná si říkáte: „Na co mi bude v životě vědět, co je příslovce?“ Ale ono to smysl má. Když znáte jazyk, líp rozumíte tomu, co čtete, píšete, a hlavně říkáte. Snáz si všimnete, jak různé významy mění tón věty. A taky poznáte, proč vám něco v textu nesedí. I když nevíte přesně proč. Navíc… když jednou budete opravovat diktát vnoučeti, bude se vám hodit vědět, proč „rychle běžel“ je příslovce a sloveso a ne dvě přídavná jména. A jak si slovní druhy zapamatovat? Zapomeňte na biflování. Mnohem lepší je učit se v kontextu. Třeba si zkuste vybrat větu z oblíbené knihy nebo písničky a určit, co je co. Anebo si zahrajte náš kvíz a uvidíte, jak na tom jste. A když uděláte chybu? No co. Jazyk je živý organismus, ne policejní protokol. Důležité je, že ho používáte – a s trochou nadhledu se v něm dá vyznat mnohem snáz, než se zdá.
autorský článek
