Zanikající řemesla v Česku: Kde tradice ještě nezmizela

Ještě před pár generacemi byla krajina plná lidí, jejichž obživu dnes sotva pojmenujeme. Ledaři, voraři, uhlíři, bednáři nebo kolomazníci. Dnes tato řemesla mizí nebo už zmizela úplně, přesto se s nimi dá setkat. Ne v učebnicích, ale přímo na místech, kde vznikala. Stačí vědět, kam se vydat. Jedním z nejpůsobivějších příkladů zaniklého řemesla je ledařství. Zimní práce na zamrzlých řekách zásobovala města chladem po celý rok. Led se těžil ručně, skladoval v obrovských izolovaných prostorách a postupně rozvážel do hostinců, řeznictví i domácností. Tohle fyzicky náročné řemeslo definitivně zabilo rozšíření ledniček a změny říčního režimu. Místem, kde je celý systém stále čitelný, je areál historických ledáren v pražském Braníku. Masivní stavby připomínají, že chlad býval komoditou. Procházka mezi nimi má zvláštní atmosféru a rychle ukáže, kolik práce se skrývalo za něčím tak samozřejmým, jako je studené pivo.

Řeka jako silnice a vory jako nákladní auta

Voroplavba patřila k páteřním dopravním řemeslům českých zemí. Dřevo se po řekách dopravovalo stovky kilometrů a voraři znali proudy lépe než kdokoli jiný. Řemeslo skončilo ve chvíli, kdy řeky přehradily hráze a proudy zkrotila technika. Na rozdíl od jiných profesí se ale voroplavba úplně neztratila. V jižních Čechách ji připomíná síň tradic v Purkarci a několik spolků, které se snaží dovednosti udržet. Nejde o show pro turisty, ale o poctivou snahu neztratit know how, které po staletí formovalo krajinu i obchod.

Sudy přežily kovové tanky a automatizaci

Bednářství patří k řemeslům, která měla namále, ale úplně nezmizela. Nahradily ho kovové tanky, plast a standardizace. Přesto existují místa, kde se sudy stále vyrábějí ručně a dávají smysl. Typickým příkladem je tradiční výroba v Plzni, kde bednáři pečují o dubové sudy používané při klasickém zrání piva. Návštěva těchto provozů ukazuje, že některé postupy se nezachovaly z nostalgie, ale proto, že fungují lépe než moderní zkratky. Uhlíři, dehtaři, smolaři nebo kolomazníci tvořili svět lesních řemesel. Vyráběli suroviny nezbytné pro sklářství, kovářství i dopravu. Práce probíhala v milířích a pecích na okrajích lesů, daleko od vesnic. Dnes se s těmito profesemi setkáte především ve skanzenech a při tematických akcích, například v přírodních oblastech severních Čech. Ukázky pálení milířů nebo výroby dehtu dávají návštěvníkům možnost pochopit, jak složité a časově náročné tyto procesy byly. A také proč zanikly. Ne proto, že by byly nekvalitní, ale proto, že nešly zrychlit.

Zdroj: kudyznudy.cz, npu.cz