Jednohubky, to je celkem roztomilý český výraz pro záměrně malé kousky jídla, určené k „jednohubému“ snězení, při kterém není potřeba ani sedět, ani používat příbor. Dalo by se říci, že jejich předchůdce nalezneme hluboko v historii, protože již ve starověku Řekové a Římané podávali před hlavními chody malé kousky ochuceného pečiva s masem, sýry či bylinkami. Moderní podoba jednohubek ve smyslu malinkého obloženého pečiva je ale spojená především s Francií. Během renesance tam vzkvétal koncept elegantních, různě porcovaných předkrmů. Francouzi zkrátka povýšili chuťovky na uměleckou formu a časem je i pokřtili na „kanapky“. Tento název byl poprvé v kulinářském smyslu použit v 18. století, kdy se na aristokratických setkáních ve Francii staly nesmírně oblíbenými malé a velmi dekorativní jednohubky. Slovo „canapé“ (francouzský výraz pro pohovku) odkazuje na způsob, jakým se pomazánka dává na kousek chleba, podobně jako si člověk sedá na gauč.