Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční je pro věřící dnem oslavy vzkříšení Ježíše Krista. Říká se jí také slavnost Zmrtvýchvstání Páně. V kostele se světí tradiční velikonoční pečivo, ale i koláče, masové pokrmy, vejce, chléb či víno.
Po příchodu z nedělní mše se posvěcené jídlo (beránek, mazanec, vejce, chléb, klobásy) jedlov rodinném kruhu, aby rodina zůstala dlouho pohromadě. Část se dříve dávala i dobytku, aby byl zdravý, nebo se drobečky z posvěceného pečiva či skořápky z vajec schovávaly do koutů stavení, na pole či do zahrady, aby zajistily úrodu a ochránily dům před zlými silami. Kousek také dostal ochutnat každý, kdopřišel na návštěvu. Ráno se právě kvůli svěcení jídla rychle pospíchalo do kostela. A podlejedné z velikonočních pověr se pak po mši rychle utíkalo i z něj. Tradovalo se totiž, že kdo se na Boží hod velikonoční první vrátí z kostela domů, tomu nejdřív dozraje obilí. Byl to den, kdy se světila polerůznými způsoby – posvěcenými křížky, proutky, vodou, pečivem a vejci. V některých krajích dokonce kvůli jejich požehnání jezdily velikonoční jízdy na koních. Dodnes se tyto jízdy dochovaly na severu Čech a v přilehlých německých městečkách.
Nedaleko za hranicemi, v klášteře St. Marienthal u německého Ostritz se v neděliuž tradičně koná velikonoční semínková jízda, německy Osterreiter.
Zvyky a tradice
Většina dnů pašijového týdne byla na vesnicích ve znamení smýčení, mytí a generálního jarního úklidu. Konečně v neděli si hospodyňky oddechly. V tento den se zametat, stlát ani mýt nádobí naopak nesmělo, aby se drželo štěstí v domě. Dalším sympatickým zvykem bylo se na velikonoční neděli bavit, pořádaly se různé taneční zábavy, zpívalo se a hodovalo. Lidé se hodně navštěvovali a dávali si drobné dárky. Zvláštní kouzelnou moc měly mít posvěcenémazance. Říkalo se: „Dáte-li kus mazance, dostanete mládence.“ Dívky proto vždy schovávaly kousek pro chlapce, který se jim líbil.Beránek měl také magickou moc – kdo na Boží hod velikonoční kousek snědl, údajně pak vždycky našel cestu domů, pokud se ztratil.
Biblický příběh
A co se přesně v ten den podle evangelií stalo? Máří Magdalénapřišla v neděli brzy ráno k Ježíšovu hrobu a našla jej prázdný. Kámen od vchodu do hrobky byl odvalený a ležela tam jen bílá plátna, do kterých byl Ježíš zavinut. Myslela si proto, že jeho tělo někdo odnesl a běžela to říct jeho učedníkům – Janu a Petrovi. Ti si při pohledu na prázdný hrob uvědomili, že se stalo to, co jim Ježíš před svou smrtí řekl, tedy, že vstane z mrtvých. Poté se zjevil Marii, která se díky tomu stala svědkem Ježíšova vzkříšení. Velikonoce jsou proto pro křesťany největším svátkem. Vzkříšení se však neslaví jen tuto neděli. Oslavy jsou prodlouženyna osm dní, kdy si věřící má uvědomit význam zmrtvýchvstání. Tomuto období se říká velikonoční oktáva končí na tzv. Bílou neděli, tj. 2. neděli velikonoční.
Foto: Gemini AI
Na velikonočním stole nesměla chybět nádivka.
Velké nedělní hodování
Boží hod velikonoční byl tedy dnem velkých oslav a bohatého jídla, po chudé postní době. Na stole nechyběl masový vývar, pečené jehněčí, telecí nebo kůzlečí maso, velikonoční nádivka a sladké pečivo – beránek, mazanec, ale i vdolky. Mazanec patří mezi nejstarší obřadní pečivo v Čechách, měl připomínat chleba a nahoře být naříznutý do kříže. Podobné pečivo se však peklo i v předkřesťanských dobách a symbolizovalo slunce. Pečení beránka zase souvisí s židovskou tradicí – obětování berana při Pesah – a zároveň symbolizuje oběť Ježíše Krista. Dalším tradičním jídlem na velikonočním stole je sekanice, hlavička (protože se tam někde přidávalo maso z telecí hlavy) neboli nádivka – pokrm z vajec, několika druhů masa a mladých kopřiv. Oblíbená byla i dušená šunka nebo klobásky.
