Na svatou Barboru se neslaví jen jmeniny. Tenhle den má na venkově zvláštní sílu. Od pradávna patří k adventu, k tajemnu i k naději a jedním z nejhezčích zvyků je řezání barborek. Zdánlivě obyčejná třešňová větvička toho ale zvládne víc, než by člověk čekal.
Větvičky ve váze, které člověk každý den okukuje jestli už puknou pupeny. Zní to skoro banálně, ale když přijde Štědrý den a barborka opravdu rozkvete, je to malý zázrak. Lidé tomu věřili před stovkami let a kupodivu to funguje i dnes. Tahle tradice navíc krásně připomíná, že advent nemá být jen sprint za dárky, ale taky pomalé čekání a tiché těšení.
Legenda o svaté Barboře je drsná. Mladá a vzdělaná dívka z Nikomédie si dovolila něco, co její otec nesnesl. Přijala křesťanskou víru. Kvůli tomu ji zavřel do věže, později ji pronásledoval a nakonec i sám popravil. Podle starých vyprávění ho vzápětí smetl z nebe blesk. Barbora se tak stala symbolem odvahy a patronkou těch, kdo pracují v nebezpečných podmínkách. Horníci, stavebníci, lidé pracující s ohněm nebo výbušninami, dokonce i kuchaři a řezníci v ní hledali ochranu. Příběh je tvrdý, ale zároveň nese jasnou zprávu. Světlo se vždycky probije tmou.
Venkov si dlouho držel krásný zvyk. V předvečer svátku chodily po chalupách dívky převlečené za Barborky. Bílé košile, závoje, košíky s ovocem a malými dobrotami. A v ruce malá metlička, aby děti věděly, že respekt má své místo. Byly to chvíle, kdy se vesnice na chvíli zastavila. Děti se těšily i bály zároveň. Ženy zpívaly, přály domácím klidný advent a pak potichu zmizely do tmy. Dnes se tenhle zvyk drží už jen ojediněle. Ale když někdo zavěsí 3. prosince za okno dětem jablíčko nebo perníček od Barborky, má to pořád stejnou sílu jako kdysi.
Nejznámější tradicí je samozřejmě řezání barborek. Dřív to byla téměř věda. Dívky vyrážely ke stromům ještě za tmy. Větvičky pak doma pojmenovávaly podle chlapců, o které stály. Která vykvetla první, tam prý její srdce zamíří. A dodnes platí, že když barborka rozkvete na Štědrý den, přinese do domu štěstí. Pokud je ve váze u svobodné dívky, tradiční pověry mají jasno. Do roka bude svatba. Kdo chce tradici dodržet správně, sáhne po třešni nebo višni a postaví vázu na teplé světlé místo. Každé dva tři dny vyměnit vodu, konec větvičky šikmo seříznout a trochu ji porosit. A pak už jen sledovat, jestli příroda ukáže svoje kouzlo.
Svatá Barbora patří k patronkám lidí, jejichž práce vyžadovala odvahu a často i víru, že přijde lepší den. Venkov tohle vždycky chápal. Sedláci, horníci, tesaři i řemeslníci věděli, že stačí jeden špatný krok a jde o život. Možná i proto stojí na českých kopcích a v remízcích tolik kapliček, soch a malých kostelíků zasvěcených Barboře. Nejznámější je kutnohorský chrám, ale právě ty malé památky mimo města mají největší sílu. Jsou to tichá místa, kam lidé po generace chodili pro klid.
kudyznudy.cz, deti.vira.cz, primadoma.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
