Svátky Matěje v občanském a církevním kalendáři se sice po roce 1970 „rozešly“, ale lidové pranostiky a tradice zůstávají u původního data 24. února. Například legendární pražská Matějská pouť už existuje neuvěřitelných 430 let.
Lidové tradice spojovaly svátek svatého Matěje s příchodem předjaří. I proto se říkávalo, že Matěj ledy láme. Hospodáři bedlivě sledovali počasí a na základě pranostik odhadovali, jak dlouho ještě potrvají mrazy a jaká bude v daném roce úroda. Na Berounsku se ráno, v poledne a večer vyséval ječmen a ten, který pak vzešel nejrychleji, měl být nejvhodnější k osevu. Na Chodsku a jižní Moravě se tradovalo, že na svatého Matěje mají vrabci svatbu. Konaly se svatomatějské poutě, které tehdy zahajovaly novou poutní sezónu. Dnešní katolíci slaví svátek svatého Matěje až 14. května, ale ještě před rokem 1970 si tohoto apoštola připomínali již 24. února. Svátek v občanském kalendáři, matějské pranostiky a poutě ale prostě patří k dvacátému čtvrtému únorovému dni.
Podle legendy se svatý Matěj narodil v Betlémě a pocházel z bohaté rodiny. Hluboce toužil po příchodu Spasitele. Připojil se tedy k Ježíšovým učedníkům a provázel ho od křtu v řece Jordán, přes ukřižování až k jeho zmrtvýchvstání. Po Ježíšově nanebevstoupení bylo potřeba zvolit nového apoštola, který by nahradil Jidáše, který Krista zradil a opustil. Do užšího výběru postoupili dva: Josef zvaný Barsabáš a Matěj. Rozhodnout se mělo losem a štěstí se usmálo na Matěje. Jako apoštol se Matěj vypravil do Afriky, aby zde hlásal evangelium. Prošel přes Palestinu, Malou Asii až do Nubie a Etiopie, kde byl kolem roku 63 kamenován a popraven sekerou, která je i jeho atributem. Svatý Matěj je patronem stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů, krejčích a mládeže. Vzýván je proti manželské neplodnosti, při černém kašli a neštovicích i jako ochránce správných rozhodnutí.
K svátku svatého Matěje se vázal také jeden z všeobecně rozšířených rituálů, kdy před východem slunce vycházeli lidé do sadů a zahrad. Tam třásli stromy, tloukli do nich klacky a vařečkami a hlasitým zaříkáním vzývali svatého Matěje k ochraně stromů před mrazem a zajištění bohaté úrody. Ve většině míst plnily tento důležitý úkol děti. Velmi silná byla tato tradice například na Vyškovsku. Děti pobíhaly po sadu, bosé a v tenkých košilkách lezly po stromech, třásly jejich větvemi a v popěvcích odříkávaly všechny druhy ovoce. Jinde místo nich chodívaly matky s malými děťátky přivázanými v šátku na zádech. Všude tam, kam se doneslo svatomatějské volání měly být stromy chráněné a plodné. Tento zvyk byl mnohdy spojený i s výslužkou. Maminky se postaraly, aby děti v sadech nacházely jablka a sušené ovoce, které jim tam „nadělil svatý Matějíček“. Ve východních Čechách měl tento obyčej podobu dívčí kolední obchůzky. Večer přišlo na řadu věštění. Například na zdraví se dotazovalo pomocí lístků břečťanu, které se na noc vkládaly do misky s vodou. Pokud některý z nich do rána změkl, považovalo se to za předzvěst nějaké nemoci v rodině.
Se svatým Matějem je už od roku 1595 spojená legendární první jarní pouť v Praze. Cílem tehdejší pouti byl hanspaulský kostelík svatého Matěje. Vedla k němu křížová cesta o dvanácti zastaveních, začínající na místě, kde dnes najdeme už jen stanici metra Hradčanská. S tím, jak tato první jarní pouť v Praze (a některé zdroje tvrdí, že dokonce i v celé střední Evropě) nabývala na významu, přibývalo i jejích účastníků. Prostranství před kostelem se měnilo v neskutečnou lidskou tlačenici, takže nakonec byla pouť přesunuta na dejvické Vítězné náměstí. Tam pokračovala v růstu své důležitosti a slávy, takže za první republiky se jí každoročně účastnilo až čtvrt milionu lidí. O něco se posunula ještě o kousek dál a nakonec „zakotvila“ v roce 1963 v areálu Výstaviště v Praze 7 – Holešovicích. Letos se brány pražské Matějské pouti otevírají v sobotu 22. února. Návštěvníkům je tradičně k dispozici více než stovka atrakcí.
autorský článek, muzeum-vyskovska.cz, zakrasnejsivimperk.cz
