Svatý Štěpán přichází hned po vánočním vrcholu a přináší s sebou něco, co dnešní svět zoufale postrádá. Zastavení. Pokoru. A tradice, které pamatují dobu, kdy byl venkov středem světa, ne zapomenutým koutem.
Druhý svátek vánoční, připadající na 26. prosinec, je dnes především dnem volna, rodinných návštěv a společného jídla. Tradičně je spojen se svátkem svatého Štěpána, jehož význam se v průběhu času proměnil. Zatímco původně šlo o den spojený s církevními obřady i lidovými zvyky na venkově, dnes ho většina lidí vnímá jako klidné pokračování vánočních svátků. Přesto se v něm dodnes odrážejí starší tradice, které stojí za připomenutí.
Příběh svatého Štěpána není jen pár vět z učebnice náboženství. Byl současníkem Krista, horlivým hlasatelem evangelia a symbolem odvahy. Podle historických zdrojů zemřel kolem roku 35, kdy byl před hradbami Jeruzaléma ukamenován za svou víru. První mučedník křesťanství. Jeho uctívání se rychle rozšířilo po Evropě a Štěpán získal výjimečné postavení. Především na venkově měl vždy blízko k obyčejným lidem. Patron koní, řemeslníků, námořníků, kameníků a tesařů. Člověk, který v legendách nestojí na mramorovém podstavci, ale vedle lidí, kteří drželi svět na nohách.
Na Štěpána se dřív žilo jiným rytmem. Oproti Božímu hodu, který byl dnem odpočinku, znamenal druhý svátek vánoční návrat do života vesnice. Lidé vyrazili ven, navštěvovali se, jedli společně a u kostelů se konaly mše i požehnání. V domech voněla pečeně, venku sníh skřípal pod nohama a všude se mluvilo o roce, který přijde. Nejživější však bývaly štěpánské koledy. Chodili pastýři i děti. Některé vesnice si tuhle tradici drží dodnes. Koledníci přinášeli dobrou zprávu a odcházeli s ořechy, malým obnosem, někdy masem nebo pečivem. Pro chudší rodiny to bývala pomoc, pro bohatší radost.
Další silná tradice patří k českým dějinám skoro stejně jako vánočka. 26. prosinec byl dnem, kdy čeledíni a děvečky končili službu. Buď prodloužili smlouvu s hospodářem, nebo odešli jinam. Dostávali dárky, nejčastěji domácí oblečení, potraviny a slavnostní koláč spletený ze tří pramenů. A některé statky dokonce pořádaly hostiny, kde si páni se sluhy sedli ke stolu jako rovní. Jednodenní převrácení společenského pořádku. Hodně symbolické, hodně lidské.
K jídlu neodmyslitelně patří drůbež. Pečená husa, kachna, někde kuře nebo krocan. V mnoha rodinách tato tradice přežívá do dneška. Když se navíc na stole objevila vánočka nebo čerstvý chléb, věřilo se jejich léčivým účinkům. Zvyky kolem jídla měly svůj důvod. Po postním Štědrém dni přišla hostina, která měla dodat sílu na zbytek zimy.
Největší krásu Štěpánova svátku ale najdeme u koní. Svatý Štěpán je jejich patron a venkov k nim měl vždycky blízko. Koně se světí dodnes, dostávají do krmení sůl, někde se kropí svěcenou vodou. Jde o symbol ochrany a zdraví. V některých krajích se dokonce pořádají projížďky, soutěže nebo procesí. Zvířata, která dřív držela hospodářství při životě, mají alespoň jeden den slávy.
Možná doma nesvětíte víno ani oves. Možná nemáte koně na dvorku. Ale svátek svatého Štěpána pořád dává smysl. Po rodinném Štědrém dnu a klidném Božím hodu nabízí další rozměr. Společnost. Pohyb. Návštěvy. Lidi, na které během roku nezbyl čas. A něco z atmosféry minulosti zůstává. Tichá úcta k těm, kteří kdysi položili život za víru. Vzpomínka na venkovské dětství. Radost ze setkání. A vůně pečené kačeny, která se line z kuchyně stejně jako před sto lety. Svatý Štěpán je možná obyčejný den v kalendáři. Ale v českém venkovském prostředí to pořád zůstává svátek, který dokáže dát smysl zimnímu času. Je v něm život, humor, víra i práce. A možná právě proto přežil.
Zdroj: ceskatelevize.cz, kudyznudy.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
