Podzim na Moravě má zvláštní příchuť. Vzduch voní kvasem, z vinic se ozývá zpěv sběračů a náměstí zaplaví lidé s poháry burčáku v rukou. Vinobraní není jen sklizeň hroznů, ale i slavnost, kde se potkává historie, tradice a radost ze života.
Pokud se někdy vydáte do některého z vinařských měst během vinobraní, ucítíte to hned. Všude vládne uvolněná atmosféra, lidé se smějí, povídají si, ochutnávají. Burčák teče proudem a hudba zní do pozdní noci. Ale pod povrchem je to víc než jen veselí – je to hluboce zakořeněná tradice, která odráží staletí vinařské práce i vztah člověka k přírodě. První oslavy sklizně hroznů se konaly už ve starověkém Řecku a Římě. Odtud se réva rozšířila i k nám. Morava byla kolébkou vinařství v českých zemích, a když se kníže Svatopluk rozhodl zakládat vinice, začala éra, která přetrvala dodnes. Zajímavé je, že víno hrálo důležitou roli i v přemyslovských dobách. Roku 892 poslal sud vína knížeti Bořivojovi samotný Svatopluk jako dar k narození syna Spytihněva. Vinařství podporovali zejména mniši, kteří do Čech přinesli znalosti z Francie. A pak přišel Karel IV., vášnivý milovník vína, jenž vinohradnictví osvobodil od daní. Za jeho vlády zažívalo vinařství nebývalý rozkvět a vinice pokrývaly větší plochu než dnes.
Vinobraní začíná symbolickým rituálem zvaným zarážení hory. Dřív šlo o obřadní „uzamčení“ vinic, aby do nich nesměli zloději ani ptáci. Dnes se při zarážení vztyčuje májka, hraje muzika, zpívá se a vinaři přísahají, že budou své vinohrady chránit. Starou, dnes už trochu pozapomenutou tradicí je Hroznová koza. Byla to dřevěná figurka ozdobená hrozny a listy, která symbolizovala bohyni vinobraní. Vinaři si ji darovali jako talisman pro štěstí a dobrou úrodu. Za sklenkou vína stojí těžká práce. Vinaři pečlivě sledují zralost hroznů, aby našli tu správnou chvíli ke sklizni. Nejlepší je chladné ráno, kdy bobule nejsou přehřáté a neztrácí aroma. Sběrači pracují ručně, jen s nůžkami a bedýnkami, aby hrozny nepraskly a nezačaly kvasit dřív, než je čas. Následuje lisování, kvašení a dlouhé období péče o mladé víno. Někteří vinaři v době vinobraní ve sklepě doslova přespávají, aby mohli několikrát denně ochutnávat a hlídat, jak se jejich dílo vyvíjí.
Dnes už vinobraní není jen o sklizni, ale hlavně o radosti a setkávání. Vinařská města se promění v jeden velký festival – na náměstích hraje muzika, v uličkách voní pečené speciality, lidé v krojích tančí a smějí se. Každý kout Moravy má svůj styl. Znojmo se pyšní historickým průvodem, v němž kráčí i král Jan Lucemburský, Mikulov zase láká na prestižní soutěž vín a atmosféru pod Pálavou, která je nezaměnitelná. A pak přijde chvíle, na kterou se těší snad každý – první sklenka burčáku. Mladé víno, které ještě žije, jemně šumí a voní hrozny i podzimem. Pije se jen pár týdnů v roce a právě proto má takové kouzlo. Kdo ho jednou ochutná přímo u sudu ve sklípku nebo na rušném náměstí, ten ví, že podzim bez burčáku prostě není úplný. Kdo ho jednou ochutná přímo na Moravě, ví, že to je zážitek, který se nedá napodobit. Vinobraní není jen nostalgie ani turistická atrakce. Je to připomínka toho, že dobré víno vzniká z tvrdé práce i pokory před přírodou. Pro vinaře je to vyvrcholení celého roku, pro návštěvníky příležitost poznat tradice, které přežily staletí. Když na podzim zvednete skleničku burčáku na náměstí plném hudby a smíchu, ucítíte, že vinobraní je víc než slavnost. Je to rituál, který spojuje lidi, dějiny i přírodu do jedné velké oslavné chvíle.
vinisto.cz, vinomapa.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
