Možná ji znáte z dětských her, možná jste ji přecházeli jako plevel. Ale mochna husí – tahle nenápadná bylina s drobnými žlutými kvítky – toho umí víc, než se na první pohled zdá. Roste skoro všude: u cest, na mezích, v zahradách. A přitom se už po staletí používá jako léčivka. Je odolná, houževnatá, skromná. A právě takové bylinky si zaslouží naši pozornost.
Když roste, skoro o ní nevíte. Ale účinky má silné
Mochna husí (latinsky Potentilla anserina) dostala své druhové jméno podle hus, které si na jejích lístcích s chutí pochutnávají. A není divu. Listy jsou jemné, stříbřitě plstnaté a rostlina samotná je doslova rozpínavý přeživší. Plazí se po zemi, zakořeňuje, kde se jí zlíbí, a kvete vesele od května až do září. Na první pohled připomíná jahodník – taky má přízemní růžici listů a dlouhé šlahouny. Ale květy jsou zářivě žluté, jednoduché a vždycky po jednom na stonku. V zahradě ji většina lidí vnímá jako plevel, ale ti, co znají sílu bylinek, si ji suší do zásoby.
Nejlepší čas ke sběru je během květu, tedy od května do září. Sbírá se celá nať. Listy, stonky i květy. Suší se rychle, nejlépe ve stínu a v průvanu. A co že to vlastně umí? Mochna husí je výborná na ženské potíže, ulevuje při bolestivé menstruaci, zklidňuje dělohu, pomáhá při křečích a působí protizánětlivě. Využívá se i při průjmech, při zánětech žaludku nebo střev, ale také zevně. Třeba na výplachy nebo obklady při ekzémech. Silice, třísloviny, flavonoidy i vitamin C z ní dělají silnou rostlinu pro období, kdy tělo potřebuje zklidnit a posílit zároveň
Do čaje i do koupele
Nejčastěji se z mochny husí připravuje nálev. Stačí jedna lžička sušené natě na šálek vroucí vody, nechat 10 minut louhovat a pít dvakrát denně. Chuť není nijak výrazná, ale účinky pocítíte. Hlavně pokud vás trápí bolestivé křeče v břiše nebo menstruační potíže. Používá se ale i do sedacích koupelí – obzvlášť při hemoroidech nebo ženských gynekologických problémech. Silný odvar (cca 100 g sušiny na litr vody) se přidá do vany a pomáhá hojit i zanícenou pokožku.
Mochna husí je bylinka, která má v tradičním bylinkářství pevné místo. A přesto o ní dnes skoro nikdo nemluví. Možná proto, že neroste na horských loukách ani v lese, ale rovnou u cesty. Možná právě proto je tak cenná. Její síla spočívá v tom, že ji najdete za domem, nasbíráte během procházky a využijete v čaji, který vážně pomáhá. Tak až ji příště uvidíte, nesešlápněte ji. Zaslouží si místo i na vaší zahradě nebo ve vaší domácí lékárně.
