Holka z východu na západě: holandská kultura, pivo v kině a otevřená okna

Je to přesně ten klub, který si hip image zakládá na oprýskanosti a na zakouřené místnosti narvané všemi možnými cool lidmi. Já moc oslňující nebyla, měla jsem za sebou směnu v hospodě a byla jsem ráda, že jsem štamgasty vypakovala o hodinu dřív. Jak jsem tam ale jako Bejby stála bez červené rtěnky, lacláčů a potetovaných ramen v rohu, uvědomila jsem si, jak se právě obyčejnost stala výjimečnou a že bude možná brzo novým trendem. Co mi ale především došlo, je to, že je Groningen opravdu tepajícím kulturním městem, o kterém málokdo ví.

Divadla, kina, galerie a muzea jsou tady samozřejmostí, například v Groninger muzeu můžete momentálně navštívit retrospektivní výstavu „David Bowie is“, na kterou si v Londýně zašla i Kate Moss nebo Vivienne Westwood. Bez zbožných servítků řečeno, po jeho smrti rozhodně dobrý kšeft pro muzeum, které je teď neustále plné, a jak jedna moje štamgastka se smíchem poznamenala: „Měl to s nimi domluvené!“

Co se týká hudby, oblíbeným místem je klub Vera, ve kterém hráli například Kurt Cobain, White Stripes nebo třeba U2. Vícedenní hudební zážitek vám tady vedle Eurosonicu poskytne například festival Noorderzon. Klasické divadlo, taneční divadlo a koncerty si užijete v místním parku celých deset dnů. Hlavní stage je umístěna na okraji kašny, a pokud chcete být v první řadě, stačí si pořídit nafukovací člun a ke kapele se na něm doplavit. Já si nejvíc oblíbila malé intimní koncerty, které se odehrávaly v kontejneru, v jedné místnosti, která budila atmosféru populárních domácích koncertů.

Díky Noorderzonu jsem také zažila desetidenní maraton za barem, protože pracuju v hospodě, která se nachází právě na rohu parku Noorderplantsoen. Celá paráda tak skončila v jednu ráno a všichni naladění se nahrnuli na pivo k nám. Mě tehdy poprvé napadlo, že by měl každý alespoň půl roku pracovat povinně v hospodě nebo kavárně, aby si uvědomil, že se chová jako debil a že tu kolu zvládne i bez slámky.

Vedle Noorderzonu a Eurosonicu jsem si také zašla na TakeRoot festival, na kterém uslyšíte hlavně americkou folkovou hudbu. Byla jsem dost překvapená, protože si v neděli odpoledne udělala volno také generace nad čtyřicet, což je asi můj nejzajímavější postřeh z místní kulturní scény – objevují se na ní všechny generace a například na TakeRoot festivalu byla ta starší v převaze.

Malá artová kina v Groningenu pomalu vymírají, pořád si ale můžete zajít do Groninger Forum nebo do RKZ-Bios, které existuje při bývalém squatu a hraje filmy, které vám multikino rozhodně nenabídne. Ať už jdete tam, nebo tam, je podstatné, abyste s sebou měli lahvové pivo Grolsch, které je uzavřené odklopnou zátkou a koupíte ho v bufetu. Když totiž film začne, rozhodně budete chtít být součástí zvukového zážitku – hromadného otevírání piva.

ČTĚTE TAKÉ: Holka z Východu na Západě: Sportovní zpověď

Co se týká kultury, mám jednoduše pocit, že Holanďané vylézají více ze svých domovů a ulit, starší i mladší, stejně tak, jako mají otevřená okna a roztažené záclony, a vy si tak můžete přičichnout k jejich domácí atmosféře, kultuře domovů s kočkou za oknem, svíčkami a teplou večeří. Kultura jejich domovů je většinou hřejivá, má osobitost sahající za nábytek a plakáty z Ikey. Na druhou stranu stejně jako všude uvidíte spícího tátu na gauči a děti pojídající pizzu, zatímco hrají Xbox. Takže je to jednoduše fuk, prostě všude dobře, ale doma nejlíp.