Česká přirovnání používáme dnes a denně, často aniž bychom si uvědomili, odkud se vzala a co přesně znamenají. Některá jsou jasná jako facka, jiná dokážou pěkně zamotat hlavu. Otestujte se v našem kvízu a zjistěte, jak jste na tom s jazykovou vynalézavostí a českými slovními obraty.
Jazyk český je kouzelný. Umí být něžný, jízlivý, poetický i bodavě přesný – často v jediné větě. A právě přirovnání jsou tím kořením, které z obyčejné řeči dělá šťavnatý jazykový guláš.
Přirovnání funguje na principu srovnání – popisujeme člověka, věc nebo situaci pomocí něčeho jiného, co už dobře známe. Když je někdo „zdravý jako řípa“ nebo „tvrdohlavý jako beran“, význam nám naskočí okamžitě. Jenže pak existují obraty, které se tváří nevinně, ale ve skutečnosti jsou to jazykové pasti.
Do téhle kategorie patří i metafory a metonymie. Metafora si hraje s podobností – vizuální, pocitovou, obrazovou. Když mluvíme o „moři lidí“, nikdo si nepředstavuje vodu, ale význam je přesto jasný. Metonymie je o něco rafinovanější: význam se skrývá v souvislosti, kterou si musíme domyslet.
Na přirovnáních stojí i další jazykové lahůdky. Rčení, která často slýcháme od babiček i kolegů v práci, mají za úkol pobavit a okořenit řeč – třeba když máme „dočkat času jako husa klasu“. Přísloví jdou ještě dál a nabízejí životní ponaučení: „Co oči nevidí, to srdce nebolí.“ A pak jsou tu pořekadla, stručné jazykové zkratky lidské zkušenosti – například když někdo „jde s barvou ven“.
Doporučujeme
reklama
Jak dobře znáte přirovnání a pořekadla?
Jak dobře znáte českou lidovou moudrost? Pusťte se do našeho kvízu a otestujte své znalosti.
