Vzpomínky na bezstarostné dětství
Když jsme byli malí, těšili jsme se, až budeme dospělí. Nebudeme přeci muset chodit spát brzy a budeme si moci dělat, co jen budeme chtít. Maminky ale tehdy měly pravdu, když nám říkaly, že jednou budeme na dětství s láskou vzpomínat. A měly pravdu. Sice jsme se nemohli dívat na televizi, jak dlouho bychom chtěli, museli jsme dojíst oběd a občas jsme dostali „zaracha“, ale také jsme nemuseli platit sociální a zdravotní pojištění, řešit účty, jezdit s autem do servisu ani kupovat krémy proti vráskám. Neměli jsme žádné skutečné starosti. I když hádky s kamarádkou o Honzíka, psaní domácích úkolů nebo učení se na testy pro nás tehdy samozřejmě jako starosti vypadaly. Na co ale většina z nás vzpomíná nejraději, jsou všechny možné hry, které jsme hráli, pořady, na které jsme se dívali, a hračky, které nám dělaly radost.