ADHD pro ženy nemusí znamenat jen nepozornost. S diagnostikou často pomohou příznaky u dětí

„Ženy a dívky mohou být poddiagnostikované, častěji v dětství než v dospělosti,“ říká psychiatrička MUDr. Tereza Petrásková, Ph.D., která v Centru duševní rehabilitace v Berouně vede speciální program určený právě na diagnostiku poruch pozornosti. Zatímco u chlapců bývá nápadná hyperaktivita a impulzivita, u dívek může být obraz méně rušivý, a tím i méně viditelný.

Zasněné dítě, které nikoho neruší

Porucha pozornosti s hyperaktivitou, odborně Attention Deficit Hyperactivity Disorder, patří mezi neurovývojová onemocnění. To znamená, že její příznaky musí být přítomné už od dětství. Jenže právě tam může být kámen úrazu.

„Nejde jen o zlobivé chlapečky, kteří neposedí. ADHD může mít i holčička, která si žije ve svém světě, kouká z okna a nedává pozor, ale nijak výrazně nevyrušuje,“ vysvětluje lékařka. Takové dítě projde školním systémem bez větších konfliktů. Díky dobrému intelektu a podpůrnému prostředí zvládá učivo, často si vytváří vlastní kompenzační strategie a potíže nejsou na první pohled patrné.

V dospělosti navíc ubývá vnější hyperaktivita. Ta se proměňuje spíše ve vnitřní neklid, pocit, že člověk „pořád musí něco dělat“, že nedokáže vypnout, že mu hlavou běží několik myšlenek najednou. Navenek může působit klidně, uvnitř je však neustále v pohybu.

Když se systém zhroutí

Mnoho žen přichází k odborníkům až ve chvíli, kdy jejich dosavadní strategie přestanou fungovat. Typicky po velkých životních změnách jako je narození dítěte, rozpad vztahu nebo změna zaměstnání. Do té doby je drží pevná struktura, chodí do školy, mají koníčky, dodržují pracovní režim. Jakmile se ale rutina naruší, všechno se začne „sypat“. Úkoly zůstávají nedokončené, povinnosti se hromadí, zapomínání je častější a pocit selhání sílí. „Cokoliv, co člověka vytrhne z naučené struktury, může být spouštěčem výraznějších obtíží,“ popisuje MUDr. Petrásková.

Právě v těchto obdobích si ženy častěji začnou klást otázku, zda za jejich dlouhodobými potížemi nestojí něco víc než jen únava nebo stres.

Zajímavé přitom je, že k vlastní diagnostice ženy často přivede až jejich potomek. Když je dítě vyšetřováno pro nepozornost nebo hyperaktivitu, rodiče si začnou o poruše zjišťovat informace a mnohdy se v popisech poznají. „Spousta žen přichází v kontextu diagnózy svých dětí. Uvědomí si, že podobné příznaky pozorují i u sebe,“ říká lékařka.

Léky nejsou první volba

Neznamená to však, že každý rodič nepozorného dítěte má automaticky poruchu pozornosti. Sebediagnostika je podle odborníků tenký led. ADHD je dnes mediálně viditelné a společensky přijatelnější než některé jiné duševní obtíže, například deprese. Lidé často správně cítí, že je „něco jinak“, ale konkrétní nálepka nemusí být přesná.

Právě proto nabízí Centrum duševní rehabilitace, součást zdravotnického hodingu AKESO, speciální dvanáctidenní program, v rámci kterého pacienti podstupují komplexní diagnostiku a konzultace s odborníky, zároveň se učí s diagnózou pracovat a osvojovat si návyky, které jim umožní snazší každodenní fungování. To vše v nadstandardním moderně vybaveném prostředí Centra a s malou skupinou dalších pacientům s podobnými potížemi. 

ADHD u žen tedy zdaleka neznamená jen „roztěkanost“. Může jít o celoživotní pocit, že člověk musí vynaložit víc energie než ostatní, aby dosáhl stejného výsledku. O vnitřní neklid, který není vidět. A někdy také o úlevu, když konečně zazní vysvětlení, které dává smysl – nejen pro dítě, ale i pro jeho mámu.