Glosa Lucie Zídkové: Dokážete odejít z neuklizeného bytu?

Ne že by ten čas nebyl – byl, ale dala jsem přednost něčemu jinému. A pro jednou jsem si řekla, že si to „něco jiného“ sepíšu. Ten den jsem chtěla jít k vodě kolem páté, protože později už je tma. Jenže když jsem si začala sbírat po bytě plavky a ručník, šla jsem kolem pračky. Právě doprala. Nemám ráda, když v ní prádlo leží moc dlouho, takže nezbývá než ho jít pověsit. Vtom si všimnu hromady dalšího oblečení čekajícího na vyprání. Mimo jiné tam leží halenka, kterou si chci vzít zítra na sebe, takže se rozhodně musí vyprat dnes. To je jen minutka, šup s tím do pračky a už jdu s košem vypraného na balkon.

To je ale špíny na té zemi! Ptáci, které krmíme, tady rozházeli slunečnicová semínka a hlínu z květináčů. Beru do ruky koště, ale když už mám uklízet balkon, bylo by dobré otrhat suché rajčatové keříky. Bez plodů vypadají nějak smutně – pryč s nimi! A už je rvu ze zeminy a strkám do pytle. Budu muset ještě dojít s bio odpadem, bleskne mi hlavou.

Trvalo to jen chviličku, balkon je hotový, jsem já to ale šikovná, jak mi to jde od ruky! Konečně můžu pověsit to prádlo. Jen ještě pustím robota, aby tu jezdil, dokud není zbytek rodiny doma. K tomu je třeba zvednout všechny židle a další předměty, které by mu vadily. Trochu jako když uklízíte, než přijde paní na úklid. Znáte to? Taky si přece neutrhnete ostudu se špinavým záchodem. V obýváku se válí školní batoh mladšího syna. Zvednu ho, jen tak mrknu dovnitř – láhev s vodou. Jdu ji vymýt a všímám si, že ve víčku už jakési breberky určitě žijí. Potřebuje vydrbat. Beru do ruky kartáč a už jedu.

Teď jen vyměnit robotovi hadřík, doplnit vodu – aha, on má plný zásobník! Beru koš a jdu zpátky na balkon, vyprazdňuju robotovi plný břich, a když už jsem v tom, to bych mohla vyprázdnit zásobník i u tyčového vysavače, že? Jdu pro něj do ložnice a vidím nezastlanou postel. Natřásám a uhlazuju peřiny, taaaak, to je krása!

Mohlo by se vám líbit

Glosa Lucie Zídkové: O kyselém víně a luxusu nechat to být

Nebudu vás dál trápit – ten den jsem si nezaplavala. Zatímco můj muž přesně před tímto mým maratonem odešel na poštu a na procházku, protože si chtěl užít sluníčka, já jsem natřásala peřiny a bavila se s robotem. Není to tak, že by doma nedělal nic. Naopak, jsme na dobré cestě ke skutečně rovnoprávnému rozložení povinností. Má ale jednu vlastnost, kterou já se teprve učím: dokáže odejít z neuklizeného bytu.

Autorky skvělé knihy Přetíženy mají radu, která by se měla tesat: „Někdy je dobrá sebepéče přestat zvládat a nechat na rodinný systém dopadnout následky.“ A já dodávám: schopnost nevidět nepořádek je nutné vědomě kultivovat.

Protože on doma vždycky nějaký bude. Ale kromě toho je potřeba si hned na začátku vztahu vyjasnit jednu věc: je pořádek něco, co každý z vás potřebuje ke své duševní pohodě? Pokud si na ni kladně odpoví jen jeden z páru, neznamená to, že spolu nemůžete žít. Ale rozhodně to znamená, že jste kápli na jeden z největších balvanů, na nichž si váš vztah může zlomit vaz.

Článek vyšel pod původním titulkem „(Nevidět, neslyšet, neuklízet“ v časopise Marianne 12/2025. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.