Inspirativní žena: Dobrý nápad nemá cenovku

Kreativita provází Helenu Zemanovou odmalička. Zatímco jiné děti si hrály s panenkami, ona jim raději stavěla a znovu předělávala domečky. Později vystudovala pedagogiku a propagační design, profesní cesta ji ale zavedla jinam. Když nastupovala do korporátního prostředí jako asistentka, představovala si svou roli trochu jako „firemní maminku“, která kryje záda vytíženým manažerům. Nakonec se ukázalo, že její práce může mít mnohem pestřejší podobu.

„V Dostupném bydlení České spořitelny jsem měla štěstí na šéfa i celý tým. Zjistili, že mě baví interiérový design, a hlavně mi dali důvěru a prostor se do něj pustit i pracovně,“ říká. Oklikou se tak vrátila k tomu, co ji těšilo už jako dítě: k tvoření, vymýšlení a proměňování obyčejných věcí a prostorů v něco osobitého.

Od banánových krabic k prvnímu pracovnímu bytu

První interiér si Helena navrhla dávno předtím, než za něj nesla pracovní odpovědnost. Byla v pubertě a na Designbloku ji nadchl pokoj vytvořený z banánových krabic. Rodiče pak s ní objížděli Prahu a sháněli materiál, z něhož si postavila prakticky celý pokoj – postel, skříně i další vybavení. „Tatínek ze mě byl na větvi, protože na rozdíl ode mě od začátku tušil, že krabice po nějaké době přestanou vonět po designu a začnou vonět hlavně po banánech,“ směje se. Následovalo „období temna“, kdy černým Balakrylem natírala skříně, lednici, a dokonce i strop. První pracovní byt pro Dostupné bydlení České spořitelny ale vypadal docela jinak. Důležité přitom nebylo jen samotné navrhování. „Tým mi dal důvěru a volnou ruku vytvořit celý prostor podle sebe. A myslím, že právě tam jsem si poprvé řekla, že tohle bych vlastně chtěla dělat častěji.“

Každý interiér má svůj příběh

Vzorový byt a interiér pro konkrétního člověka jsou podle Heleny dvě rozdílné disciplíny. U soukromého klienta už příběh existuje: přichází se svými představami, potřebami a způsobem života. Úkolem designéra je pochopit je a vstoupit do nich tak, aby výsledek fungoval. Helena s nadsázkou přiznává, že se někdy snaží klientovu představu „trochu obrátit ve svůj prospěch a nenápadně ho zmanipulovat“. Samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Největší radost má ve chvíli, kdy realita nakonec předčí původní očekávání. U vzorového bytu je naopak na začátku prázdný prostor. Helena si proto představuje, kdo by v něm jednou mohl žít – mladý pár, rodina nebo třeba zdravotní sestřička – a pro tohoto imaginárního obyvatele začne vytvářet domov.

Když si detailu ani nevšimnete

Co rozhoduje o tom, jestli se v prostoru cítíme dobře? Často to nejsou výrazné designové kusy, ale věci, které téměř nevnímáme. Pro Helenu je jednou z nejdůležitějších světlo. Ne jeden efektní lustr, ale několik různých zdrojů: lampička v rohu, světlo nad stolem nebo tlumené osvětlení pro večer. Člověk si možná neřekne, že byt má dokonale vyřešené osvětlení, jen má pocit, že je mu v něm příjemně.

Podobně přemýšlí i o samotném pojmu domov. „Pro někoho je to křeslo s lampičkou, kde si večer přečte knihu, pro jiného kuchyň s jídelním stolem, u kterého se po celém dni potká se svými blízkými.“ A někdy je domov především pocit, že se máme kam vrátit a kde složit hlavu.

Krásné nemusí znamenat drahé

Právě v dostupném bydlení dává Heleně Zemanové smysl dokazovat, že příjemný a funkční interiér nemusí stát „majlant“. Ráda renovuje staré a použité věci, kterým stačí nový nátěr, úchytka nebo jiný nápad, aby dostaly další šanci. Designové kusy od renomovaných návrhářů má ráda a jejich cenu nezpochybňuje, zároveň ale věří, že dobrý interiér nestojí pouze na rozpočtu. „Dobrý nápad totiž naštěstí cenovku nemá.“

Tvoření je pro ni navíc způsobem odpočinku. Mnohem lépe si vyčistí hlavu tím, že začne něco hledat, předělávat, malovat nebo vymýšlet. Nejspolehlivěji ji ale z pracovního světa dokáže vytáhnout dcera. Připomíná jí, že věci, které se před chvílí zdály nesmírně důležité, často zas tak zásadní nejsou, a že má smysl mít radost z obyčejných věcí, zůstat zvědavá a nechat si v životě prostor na další „kreativní záchvat“.

Příběh Heleny Zemanové ukazuje, že profesní role nemusí být pevně nalinkovaná. Někdy stačí, aby si zaměstnavatel všiml schopností, které se nevejdou do názvu pracovní pozice, a dal jim prostor. Talent a zkušenosti Heleny tak našly uplatnění v projektu dceřiné společnosti Dostupné bydlení České spořitelny. Z původní vášně se stala další součást její práce. A z důvěry kolegů příležitost vytvářet místa, ve kterých se lidem jednoduše dobře žije.

Dostupné bydlení České spořitelny je dceřiná společnost České spořitelny, která investuje do výstavby a rozvoje cenově dostupného nájemního bydlení. Kvalitní a energeticky úsporné byty nabízí především lidem v profesích důležitých pro fungování společnosti – například zdravotníkům, učitelům, sociálním pracovníkům, policistům či hasičům. Nájemné může být až o 20 % nižší než běžné tržní ceny v dané lokalitě. Cílem projektu je nejen usnadnit lidem přístup ke kvalitnímu bydlení, ale také podpořit města a regiony, které se s jeho nedostatkem potýkají.

Více informací najdete na webu dostupnebydlenics.cz