Proč si dnes mladé ženy nepřidají krásné. Nejhůře se vnímá generace Z, odborníci vysvětlují důvody

Kdysi se krása brala jako kompliment, dnes působí často jako troufalost. Dlouhodobé globální průzkumy ukazují, že jen velmi malé procento žen o sobě dokáže říct, že jsou hezké. To číslo je dokonce velice nízké, jen dvě procenta žen! Nejde ani tak o to, že by se cítily neatraktivně, spíše se bojí krásu pojmenovat bez toho, aniž by se poměřovaly s okolím. Krásné jsou ostatní, my samy jen výjimečně.

Generace Z pod lupou

Jestli existuje generace, která zná tenhle pocit ještě intenzivněji, je to právě Gen Z. Vyrostli v prostředí, kde je vizuální inspirace nekonečná a neustále přítomná. Feed sociálních sítí vám servíruje permanentní proud obrazů, který nastavuje normu a ideál. A začíná to už hodně brzo. Podle výzkumů britské UCL mají děti, které začnou používat sociální sítě už kolem jedenácti let, ve čtrnácti výrazně negativnější vztah ke svému vzhledu. Pocit, že ženy nejsou dost krásné, tedy nevzniká až v dospělosti, ale formuje se už v raném věku.

Srovnávání jako nový standard

Dnešní srovnávání není vzdálené, ale velmi osobní. Už se neporovnáváme jen s celebritami, ale i s lidmi, které sledujeme každý den a kteří působí „normálně“ – jen jsou podle nás daleko krásnější. Právě tohle podle studií výrazně ovlivňuje to, jak mladé ženy vnímají samy sebe. Ukazuje se, že obsah influencerek má přímý dopad na hodnocení vlastního těla i atraktivity. Krása se tedy přesouvá z nedosažitelného ideálu do každodenní reality. Proto je mnohem citlivější a zranitelnější. Americká výzkumnice Renee Engeln to ve své knize Beauty Sick vystihuje jednoduše. Čím více energie věnujeme tomu, jak vypadáme, tím méně jí zbývá na to, jak žijeme.

Dokonalost, která neexistuje

Víme to a slyšíme to denně. Nikdo není dokonalý. Přesto každý den bojujeme s moderním ideálem krásy, ale upraveným. Kombinuje v sobě filtry, správné světlo, pečlivě zvolené úhly i digitální úpravy, které už často ani nevnímáme. Přesto ho bereme jako měřítko. Novější výzkumy přitom ukazují, že problém není jen v množství času, který na sociálních sítích trávíme, ale hlavně v charakteru obsahu, který sledujeme. Právě estetika „dokonalosti“ má zásadní vliv na naši spokojenost i sebevědomí. Jak říká britská influencerka a modelka Charli Howard, která otevřeně mluví o body image. Problém není v tom, jak vypadáme, ale v tom, že máme pocit, že to nikdy není dost, říká.

Tělo jako projekt

Možná největší změna za poslední roky? Ne v tom, jak vypadáme, ale jak o sobě přemýšlíme. Tělo se postupně proměnilo v projekt, na kterém musíme neustále pracovat, upravovat ho a optimalizovat. To je patrné hlavně u generace Z, jejíž identita se silněji formuje v online prostředí. V prostředí, kde se dá obraz pořád vylepšovat, se přirozená realita zdá jako nekonečná verze sebe sama. Proč se tedy necítíme krásné? Možná jsme si nastavily měřítka, která nejsou lidská. Možná proto, že jsme si zvykly vnímat se očima někoho jiného – očima influencerek, algoritmu nebo anonymního ideálu. Vlastně ani tak nejde o to, že bychom ztratily krásu, ale ztratily jsme schopnost ji u sebe rozpoznat.